Prigl

Adéla se Zuzkou jsou holky, které se umějí zamyslet. Všichni posluchači jejich muziky to dávno vědí. Redaktoři Priglu se s nimi tentokrát zahloubali nad tématy Moravanství, Brněnství, Feminismus, Záviš a Bohunický Atomový Štít:

Prigl: Naše motto je „S krátkým měkkým.“ Souhlasíte s ním?
Zuzka: Já bych tam dala měkké dlouhé.
Adéla: Já bych tam dala tvrdé dlouhé.

Prigl.cz je především o Brně. V jakých čtvrtích jste se narodily a žily?
Zuzka: Já v Brně-střed na Obilním trhu. Čili jsem se narodila přes ulici. Ze začátku jsem chodila jenom po Obilňáku a okolí, takže jsem nevěděla, že existuje Líšeň.
Adéla: Já jsem bohužel věděla, že existují Bohunice…

Můj děda postavil Bohunice. Sory.
Adéla: To je bezva. Škoda, že jsem tam žila. Jako malá jsem si myslela, že je to sídliště ve tvaru hvězdy, ale pak mi ve škole řekli, že srpu a kladiva.
Zuzka: Ale říká se, že Bohunice jsou atomový štít. Když sem totiž spadne bomba, Bohunice lehnou popelem, ale Brno zůstane.

Takže od dětství jsi tam žila?
Adéla: Žila, ale neměla jsem tam kamarády.

Je tam nějaké dobré pískoviště?
Adéla: Spousta! Já jsem z té hezčí části.

Z kolikátého patra?
Adéla: Třetího. Rozhodně lepší, než kdybych bydlela ve čtvrtým.

Máš ráda paneláky?
Adéla: Nenávidím je. Je mi v nich úzko.

A co Genius loci? Jaká jsou vaše oblíbená zákoutí?
Zuzka: Já mám ráda Zelňák a pak taky hospodu, která se jmenovala U nás doma. Byly tam malované obrázky Heleny Růžičkové a jejího syna, jak jí buřty. Bohužel ji z hygienických důvodů zavřeli. Taky mám ráda Cejl a různé odpudivé vinotéky s plastikovými ubrusy v okolí.
Adéla: Já mám ráda Lužánky. Ale je spousta míst, Brno je dobrý.

To je zajímavý, co jsi řekla. V čem je Brno dobrý?
Adéla: Brno je hezký pro život. Pracovních příležitostí je tu trochu míň…
Zuzka: Má to svoje nedostatky. Všichni se tady znají, což je někdy otravné.

V Praze taky.
Zuzka: Zas je ale dobré, že nemusíš nikomu volat, ale projdeš se po městě a vyřídíš to. Můj taťka říká, že zná v Brně deset tisíc lidí osobně. Jménem.
Adéla: Ale z Líšně a Vinohrad jich člověk moc nezná. Tam když bloudíš dva dny, tak nikoho známého nepotkáš.

Jaké jsou typické brněnské problémy?
Zuzka: To souvisí s tou malostí. Klepy. Třeba na druhý straně Brna ví šedesát holek, který jsem nikdy neviděla, jakej mám zadek.
Adéla: A nedá se tady moc jezdit na kole.

A co Brňáci jakožto osobnosti?
Zuzka: já mám ráda paní Květu, která poslouchá walkama a kýve se přitom. Traduje se o ní, že je vůdkyní dětského gangu. Vždycky si ale poctivě koupí Kofolu.

V jakém stylu se kýve?
Adéla: Funk.

Znáte Záviše?
Zuzka: My jsme se teď potkali. Říkal, že má nějakou mladou přítelkyni, ale že to nebude na dlouho. Byl moc milý. Mám hrozně ráda jeho píseň Čepice.
Adéla: Já mám ráda Vary, vary, vary, já jsem kokot starý.

Někomu připadá podobný to, co dělá Záviš a to, co děláte vy.
Zuzka: Já si to moc nemyslím. Jsou tam nějaké podobnosti, třeba sprostá slova. On jich má teda víc… ale je to vtipný.

Vy jste taky vtipný. U něj je ještě k tomu potlačená hudební stránka.
Adéla: Taky jsme vtipný a taky je u nás hudební stránka potlačená. On to ale dělá sám, tak je asi šikovnější a odvážnější…

Hrozně se líbíte feministkám. Počítaly jste s tím, když jste začínaly?
Adéla: My jsme nepočítaly, že to bude vůbec někdo poslouchat. Nejdřív nás poslouchalo patnáct kamarádů.
Zuzka: A trvalo asi tři roky, než se to rozšířilo.

Jak se to rozšířilo?
Zuzka: Samo, po internetu.

Tak to máte podobný se Závišem. Ten taky říkal, že jenom tak hrál a lidem se to líbilo.
Zuzka: To je metoda sněhové koule. Každý si to pálí, pálí, pálí a pak už to mají všichni vypálené.

Takže jste teď slavné v Brně nebo v celé republice?
Adéla: Už je zaplaveno vše.

Počítám, že i včetně Prahy. Myslíte, že má Brno doopravdy komplex vůči Praze?
Adéla: Já si spíš myslím, že Praha si myslí, že ho máme.
Zuzka: Morava obecně je zprofanovaná Mirkem Donutilem a filmy jako Bobule nebo Básníci. Lidi si pak myslí, že tady popíjíme víno v krojích…

Moje jedenáctiletá sestřenice z Prahy nedávno řekla, že není nic horšího, než mít příbuznýho z Moravy.
Zuzka: Moje mamka je Češka. Když se o ní taťka ucházel, tak se za něj tolik styděla, že ho vydávala za strejdu z Moravy, co jí veze jahody.

A když někdo v Praze říká, že jede na Moravu, představuje si to jako exotickou zem, kde žijou samí veselí lidi.
Adéla: A jedeš si tam pro jídlo.

Je zajímavý, že takovej Freiburg v Německu má sto tisíc lidí a na rozdíl od Brna si tam nikdo nestěžuje, že je jeho město malý.
Zuzka: Máme prostě takovej pocit, takovej českej pocit.

foto: Vendys