Prigl

Může se vám stát, že místo schůzky na pracáku jdete na třídenní chlastačku. Pak potřebujete omluvenku. Takhle jsem získal jednu z nich.

Zaspal jsem pracák, zaspal jsem doktorku, která mě mohla omluvit z pracáku. Napadlo mě, v hospodě, ve které jsem stále seděl, zavolat si záchranku. Jenže kámoš zkušený v této věci mě upozornil, že je to dost drahej špás.

Rozhodl jsem se jít pěšky, v podroušeném stavu, vyhledat odbornou pomoc sám. Na cestu mi přátelé podali panáka, ruku a tajnou informaci, ve které brněnské nemocnici by mi přeci jen mohli pomoci.

Druhé patro, budova „Z,“ opakoval jsem si celou cestu. Stanul jsem u plechových dveří s malým okýnkem, v němž se odkrývala ponurá dlouhá chodba. Po pár stiscích zvonku se na jejím konci objevila silueta sestřičky – kynula mi plnou injekční stříkačkou: „Vydrž.“

Už ve dveřích, když jsem ji roztřeseným hlasem líčil svůj problém, ve mě viděla jasného simulanta. Jenže v těch samých očích – jak se mi zdálo – se zaleskla touha pomoci člověku v nouzi. Upřímně jsem ji tedy vylíčil svůj problém a ona mě vzala dovnitř.

A tu mi připadalo, že jsem z hospody ani neodešel. Sestřičky totiž na oddělení slavily odchod jedné z nich. Hbitě jsem vytasil z bundy flašku šampusu připravenou původně jako odpustek pro mladou až mě bude drbat, proč jsem přišel domů tak pozdě.

Láhev spolu se simulantskou historkou otevřela debatu natolik, že mne hlavní sestra zavedla do odpočívárny a veškerému osazenstvu jsem musel zopakovat svůj problém. Líčil jsem, jak jsem přišel k vážnému úrazu zad s takovým zápalem, že bylo naprosto zřejmé moje dokonalé zdraví.

Nicméně díky tomu mezi mnou a osazenstvem přeskočila jiskra, otevřel jsem láhev šampusu a sestřičky mi na oplátku začaly líčit svoje historky ze života.

Jako mluvčí večera se projevila dvoumetráková, snědá slečna, jejíž vyprávění se točilo ryze okolo sexu. Milostný život zavedl jejího o stopadesát kilo mladšího partnera dokonce na úrazovku – to když ho v erupci vášně přirazila ke zdi a rozbila mu hlavu. „Přirážel od zadu celej večer a já, chudák, jsem mu vyšla naproti jenom jednou a už to bylo,“ napůl si stěžovala, napůl smála.

Dostal jsem chuť se z této společnosti kulantně vyvázat. Nejenže mi sestry daly omluvenku, ale na cestu jsem byl vybaven i notnou dávkou objímadel, náplastí a lubrikantů, které jak řekla má nová dvěstěkilová kamarádka, využívala při sexuálních cvičeních. Plnej batoh jsem bez potíží pronesl přes vrátnici.

Jaké plyne z této historky poučení? Asi to, že i v nejtemnějších chvílích se město o své děti dokáže postarat.