Ze sexuálního života brněnských zdravotních sester

Může se vám stát, že místo schůzky na pracáku jdete na třídenní chlastačku. Pak potřebujete omluvenku. Takhle jsem získal jednu z nich.

Zaspal jsem pracák, zaspal jsem doktorku, která mě mohla omluvit z pracáku. Napadlo mě, v hospodě, ve které jsem stále seděl, zavolat si záchranku. Jenže kámoš zkušený v této věci mě upozornil, že je to dost drahej špás.

Rozhodl jsem se jít pěšky, v podroušeném stavu, vyhledat odbornou pomoc sám. Na cestu mi přátelé podali panáka, ruku a tajnou informaci, ve které brněnské nemocnici by mi přeci jen mohli pomoci.

Druhé patro, budova „Z,“ opakoval jsem si celou cestu. Stanul jsem u plechových dveří s malým okýnkem, v němž se odkrývala ponurá dlouhá chodba. Po pár stiscích zvonku se na jejím konci objevila silueta sestřičky – kynula mi plnou injekční stříkačkou: „Vydrž.“

Už ve dveřích, když jsem ji roztřeseným hlasem líčil svůj problém, ve mě viděla jasného simulanta. Jenže v těch samých očích – jak se mi zdálo – se zaleskla touha pomoci člověku v nouzi. Upřímně jsem ji tedy vylíčil svůj problém a ona mě vzala dovnitř.

A tu mi připadalo, že jsem z hospody ani neodešel. Sestřičky totiž na oddělení slavily odchod jedné z nich. Hbitě jsem vytasil z bundy flašku šampusu připravenou původně jako odpustek pro mladou až mě bude drbat, proč jsem přišel domů tak pozdě.

Láhev spolu se simulantskou historkou otevřela debatu natolik, že mne hlavní sestra zavedla do odpočívárny a veškerému osazenstvu jsem musel zopakovat svůj problém. Líčil jsem, jak jsem přišel k vážnému úrazu zad s takovým zápalem, že bylo naprosto zřejmé moje dokonalé zdraví.

Nicméně díky tomu mezi mnou a osazenstvem přeskočila jiskra, otevřel jsem láhev šampusu a sestřičky mi na oplátku začaly líčit svoje historky ze života.

Jako mluvčí večera se projevila dvoumetráková, snědá slečna, jejíž vyprávění se točilo ryze okolo sexu. Milostný život zavedl jejího o stopadesát kilo mladšího partnera dokonce na úrazovku – to když ho v erupci vášně přirazila ke zdi a rozbila mu hlavu. „Přirážel od zadu celej večer a já, chudák, jsem mu vyšla naproti jenom jednou a už to bylo,“ napůl si stěžovala, napůl smála.

Dostal jsem chuť se z této společnosti kulantně vyvázat. Nejenže mi sestry daly omluvenku, ale na cestu jsem byl vybaven i notnou dávkou objímadel, náplastí a lubrikantů, které jak řekla má nová dvěstěkilová kamarádka, využívala při sexuálních cvičeních. Plnej batoh jsem bez potíží pronesl přes vrátnici.

Jaké plyne z této historky poučení? Asi to, že i v nejtemnějších chvílích se město o své děti dokáže postarat.

Znáte ty lidi, kterým je po pár slovech všechno jasné a jsou připraveni vás i proti vaši vůli okamžitě analyzovat? Tihle hospodští psychologové nemají žádný skutečný kámoše a svoje oběti získávají metodou přisedávání. Přesto je málokdo umí poslat do hajzlu. Většina nedobrovolných respondentů reaguje pouze krčením ramen, rozpačitým usrkáváním a kyselým úsměvem. Pointou rozboru vaší osobnosti od samozvaného psychologa je to, že jste úplně v prdeli, což v našich podmínkách bývá většinou pravda.

Duchař
Je v pohodě, když v šestnácti letech vykládáte kamarádkám karty, jestli jim to s klukem z vedlejší třídy vyjde. Pokud to někoho v pozdějším věku nepustí, je nucen hledat nové oběti. Vybaveni zběžnou znalostí horoskopů a karet jsou schopní hodiny sypat věty typu: „Tam je to jasný, on je býk, takže v posteli super, ale v životě by ti to neklapalo… Tady ta žaludová desítka ukazuje, že mezi tebou a světem je zeď, kterou neumíš překonat…“ Když vycítí ztrátu zájmu ze strany posluchače, neváhají záludně polechtat ego: „Ty jsi typ umělce, potřebuješ se vyjadřovat.“ Stavidla této pohromy stačí otevřít neuváženým prozrazením data narození.

Samouk
Aby se stali zanícenými psychology, nepotřebují číst. Jejich mottem je: „Čím míň vzdělání, tím víc keců.“ Identita samouka stojí na víře ve svůj pozorovací talent. Půl roku ve skautským oddíle nebo práci je pro něj obrazem celého světa a všech jeho obyvatel. Tenhle klíč jsou schopní napasovat na každýho: „To víš, ženský s velkejma kozama touží po jistotě.“ Častokrát načerpají „pravdu o chlapech“ na vojně a „pravdu o ženských“ při rozvodu.

Světaznalec
Místo zájmu o okolí dává přednost introspekci: „Já bych se na psychologii hodil,“ uvedou často svůj povzdech nad skutečností, že nemají maturitu. Jsou to nejbodřejší světáci u stolu, kde ale zároveň končí jejich zkušenost. Kosmopolitní šmrnc pobrali před patnácti lety na rodinné dovolené ve Španělsku. Odtud pochází jejich éthos volného ptáka a ostatní charakterizují podle toho, o jakou jistotu se třesou: „Tobě jde jen o to hnízdečko… Ty seš ten typ, co neudělá bez paragrafu ani ránu.“

Snář
Normální, tudíž bdělej, život nezvládají a tak je zajímají jenom sny. Vykládají svoje a chtějí znát vaše. Vybaveni solidní zásobou knížek pro důchodkyně se pouští do divokých interpretací snů, který jste si zrovna vymysleli, abyste je uspokojili. „Máš nervy v hajzlu. Je na tobě vidět, že tě ta práce stresuje.“ Na chabou obranu svých nedobrovolných klientů reagují jen chápavým úsměvem a pokýváním hlavou. „Podvědomí neoklameš.“

Nadržený posluchač(ka):
Samozřejmě je řeč o posluchačích opačnýho pohlaví, s nimiž rádi rozebírají intimní otázky. Jsou to věční kámoši a kámošky lidí, s kterýma nikdy nebudou mít sex, a tak si s nimi o něm alespoň povídají: „A co cítíš, když jsi s tím druhým? …Evidentně ho máš ráda, ale nemiluješ ho.“ Na stará kolena se z tohoto typu hospodské psychologie stává klasická dědkovská perverze.