dada.JPG

Jak jsem nešel volit

Ne, nešel jsem k volbám, protože bych patřil mezi lidi, kteří s línou samolibostí lámou hůl nad politickou scénou en bloc. Jako uvědomělý sokol si užívám nezadatelného práva občanského již od svých osmnácti let a se slzou v oku vzpomínám na den, kdy jsem prvně nesl na prsou lístek Křesťanské demokracie do volební místnosti Obecního úřadu Viničné Šumice.

Letos jsem nešel k volbám prvně. To proto, že mne otec odhlásil z baráku, aby ušetřil na vodném a stočném. Na skutečnost, že jsem již čtvrtým rokem bez domova, mne upozornila až absentující modrá obálka na stole.

Zatlačil jsem pomyslnou slzu nad ztrátou domova i občanské důstojnosti a podíval se alespoň o co všechno jsem letos přišel.

Přesněji řečeno, o co jsme přišli my všichni. V celorepublikové tabulce politických stran a hnutí pro rok 2012 se totiž vyjímají skvosty, které na jižní Moravě nikdy neochutnáme: Mimoňská obroda (OHMO), Hnutí O co jim jde?! (OCJJ) a především Hnutí LEPŠÍ ŘEPY (HLŘ).

Temné síly ČSSD, ODS, TOP09, KSČM, VV mne děsily odjakživa. KDU-ČSL jsem přestal podporovat poté, co umřel takový ten pán s hustým knírem a Strana zelených natočila tento klip:

Ztráta střechy nad hlavou je pro voliče v takovéto situaci vysvobozením. Přesto, podívejme se ještě jednou na volební lístky:

NAPRAVO: Miroslav Sládek je moje stará láska. Jeho bestseller Právě váš hlas rozhodne již léta sousedí v mé knihovničce s Peroutkovým Údělem svobody. Bohužel milovaný rasista s chlapeckým kukučem na kandidátce Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska chybí. Bez něj sice strana zeslábla na šestičlennou skupinku z Brna a Tišnova. Tu však vede zkušený penzista Mrkvička (z Tišnova).

HODNĚ NAPRAVO: Nadávat Dělnické straně sociální spravedlnosti do nácků by bylo laciné. Podle kandidátky se zdá, že konečně odzvonilo nezodpovědným hejskům, kteří si sem tam zahajlují na „Pivo bude zadarmo a fotbal každej den,“ a nastupuje generace svědomitě naplňující odkaz Ernsta Röhma. Mezi 37 kandidáty najdeme jedinýho inžu (10. místo) a jedinou bakalářku. Mladá paní Simona rozhodně není rozkolísaná intelektuálka, nýbrž stojí pevně rozkročena jednou nohou v čele DSSS a druhou na mateřské dovolené naplňujíc koncepci Kinder, Küche, Kirche. Ze zmíněných 37 kandidátů je 25 dělníků a prodavaček, zbytek důchodci, pár studentů jeden učitel a jeden předseda Dělnické mládeže, což je zřejmě také dělnická funkce. Gratuluji k důslednosti.

HODNĚ MIMO: Bývalá Cibulkova strana má jen třináct kandidátů. Asi proto, že kvůli jejímu patnáctiřádkovému názvu se víc lidí na papír nevejde. Zdá se mi, že právě název rok co rok na úkor počtu kandidátů roste, stejně tak jeho zajímavost, která však evidentně neláká nové příznivce a tak se v názvu letos objevila i pasáž: „MÁTE ODVAHU v této válce Lidí Dobra s vládnoucími Lidmi Zla povstat z jimi naordinovaného občanského bezvědomí (…) KANDIDUJTE ZA NÁS!!!“ Strana je už v takové krizi, že se v jejích řadách objevil i spisovatel a zdá se, že jediný, kdo může Cibulkovy příznivce udržet nohama na zemi je třiačtyřicetiletý Strážný psovod z Oslavan.

HODNĚ VLEVO: Blok Jany Bobošíkové („zaskočené a překvapené množstvím parazitů kolem nás“) – ZMĚNU PRO JIŽNÍ MORAVU jsem zařadil doleva jen proto, aby se zdál text kompletní. Její program jsem vlastně nikdy nepochopil a ještě k tomu si ji neustále pletu s Dádou Patrasovou. Asi proto, že mají podobný projev před svými malými diváky. Za Suverenitu se na přední místa sedmdesátičlenné kandidátky můžete dostat jedině tehdy, pokud máte titul (stačí Bc.), jste starostka nebo pokud napíšete svoji profesi v angličtině.

Tento rok jsem poprvé volit nešel. Bude to však zároveň naposledy, protože příští týden si vyřídím trvalé bydliště tam, kde se dá volit  alespoň Hnutí LEPŠÍ ŘEPY.

bohemsky-zivot-01-perex.jpg

Představy maloměšťáka o Brně

Jsem maloměstská krysa. A jako každá taková krysa toužím zmizet pryč ze svého maloměsta. Ať mi žádná jiná krysa netvrdí, že ona své malebné „cosi“, bez jakékoliv možnosti seberealizace opustit nechce nebo nechtěla. Minimálně jednou v životě na to každý uvědomělý mladý krysák pomyslí a ačkoliv svou touhu třeba ani nevyřkne nahlas, ve skrytu duše netouží po ničem jiném.

I já se před časem začal ošívat ve svém koutku světa, který se krčí na úpatí malého pseudopohoří. Lidé? Ti jsou tu velmi podobní. Každý, včetně nejstarší generace pouličních čoklů, zde žije z vlastního příběhu, jak se sem dostal a proč je tak strašně důležité, aby tu byl. Samozřejmě mám také svůj krysí příběh, který vysvětluje, proč mě mí rodičové chtěli vychovat zrovna zde, ale to je teď vedlejší.

Mladá krysa chce do víru velkoměsta. Praha? Na mě pro začátek příliš světaznalé, jakoby konečné řešení. Z Prahy buď do světa nebo zpět na vesnici. Hledám město, které svou pověstí a odérem přímo vyjádří, proč jsem se odstěhoval právě tam. Volba padá na Brno. S brněnskými přáteli z dětství už se dávno nestýkám, a proto je možné, že jsou mé představy o tamním životě jemně zkreslené, přestože věřím, že nikoliv.

Vidím  Brno jako město bohémů a vychlastaných bardů, co se plahočí ulicemi s odřenými mošnami, s knihami v podpaží a nenosí nic jiného než pláště a kabáty depresivních barev až ke kotníkům, ze zásady. Všichni kouřej cigára a krystalické látky a když není na ně, kafe s rumem ubalený do absinthu na stojáka v baru, který nepochopíš pro jeho nenucenou atmosféru a absenci obsluhy.

Všichni čtou noviny. Každý druhý vydává svoje a všichni do nich přispívají. Na ulicích se denně pořádají výstavy a živě se debatuje. Všichni nosí kolem krku ledabyle pohozenou šálu a za flašku vodky a plato neurolu ti kdokoliv napíše román na míru, bestseller, za jedno odpoledne.

V okrajových částech města potkáš týpky, kteří při hrozícím střetu s kolemjdoucím, tebou, neví, zda tě majznout cihlou po hlavě pro kus žvance, nebo ti promluvit do duše slovy protřelého psychoanalytika vystudovaného na prestižní univerzitě, čímž ti objasní smysl života a význam vesmíru v několika jednoduchých souvětích, nebo ještě lépe, beze slov.

Všichni studují a pokud je někdo náhodou profesor, dochází jako student na přednášky svých kolegů, nebo ještě lépe, na ty svoje. Drogy jsou tam účinnější a zvířata spí s lidmi i s jinými zvířaty. Brněnské barvy jsou pestřejší, šeď mnohem šedivější a zevl je tam hrozná dřina. Nezbývá, než makat na sebe a pokud někoho zaměstnáš, jsi jeho podřízený. Dost.

Po dlouhotrvajícím přemítání jsem nakonec stejně usoudil, že pro plynutí svého jsoucna potřebuju něco jako počáteční špínu a proto zvítězila: Ostrava mladá, špinavá! Sláva vítězům, čest poraženým. Brno nezavrhuji. I díky redaktorům Priglu (kreténi ještě nevymřeli) jsem do budoucna rozhodnut, že Brno svým působením, ve svém aktuálním krátkém životě, jisto jistě poctím. Děkuji.

Autor: Mladý Varan, původně zasláno pod názvem Jak jsem chtěl být z Brna

Komentujte

Váš email nebude nikde a nikdy zveřejnen

 

Komentáře

  • Jrd

    12 Oct 2012

    Jen tak na okraj, se ztrátou bydliště člověk neztrácí volební právo. Pokud dá vlastník nemovitosti “vyhodit” nekoho ze své adresy, přidělí obec ve správním řízení tohoto občana na adresu obecního úřadu. Pro článek, toto však není důležité, vím…