Češi si pořád namlouvají, že do Anglie jezdí rozvíjet svý lengvič skilz, místo aby si konečně přiznali, že jsou stejnýma námezdnýma dělníkama jako Poláci a zbytek východního bloku.

Středostavovský představy, hojně podporovaný příběhama splněnýho anglickýho snu, jak se někdo vypracoval z uklizečky na manažerku hotelu nebo ze zedníka na majitele firmy, pak na autobusových zastávkách při čekání na další směnu, propadávají mezi prstama bolavýma od mopů, vapek a “stringů na beskety.”

Se zásadníma nedostatkama jako je málo Startek, levnýho piva nebo možnost povýšení je potřeba se nějak srovnat. Kdo má potvrzenej zápis do dalšího semestru, tak si může namlouvat, že jde o jakousi zkušenost nebo přivýdělek během prázdnin. Usměvavý tváře z agenturních obrázků však neodpovídají realitě.

Aby z toho sedřenejm východním proletářům nejeblo, vytváří si sofistikovaný adaptační strategie. To, co jim bylo doma nejdražší, přetavují do mentálního survival systému kombinujícího předsudky, potlačený úzkosti a kariérní ambice.

 Vlastenectví

Nejde jen o to, že Česko je prostě nejlepší a český holky nejhezčí. Vlastenci především trpí mindrákem z Poláků, kteří byli po otevření hranic jednoduše rychlejší a z Británie si pomalu vytvořili vlastní kolonii, kterou ždímou tempem tři až čtyři libry za hodinu.

V situacích, kdy na vás hážou skotský fakani kameny, nebo vás anglický slečinky v autobuse postříkají parfémem, aby nemusely čichat východní odér práce, i vlastenec snadno sklouzne k jakési postkomunistické solidaritě. Ta se rozplyne v momentě, kdy ho nadřízenej Polák buzeruje, protože dělá špatně práci, kterou mu přece už několikrát „hezky polski“ vysvětlil.

Jako vlastenci pak trpíte hned dvakrát. Po práci si musíte jít koupit kysaný zelí, tatranku s kofolou  nebo klasickej chleba do specializovanýho obchodu s polskýma produktama.

Intelektualismus

„Don´t care, relax.“ říká rumunská pokojská – právnička která znechucená korupcí zdrhla ze svý vlasti – ožralým hostům, kteří se jí smějou kvůli levné uniformě.

Během přestávek mezi nošením kýblů s maltou a nahazováním omítek stíhají bývalí filďáci rozebírat úskalí kreacionismu, opepřený účastí katolíků ze Slovenska a Polska. Po pár letech na nočních směnách ve fabrice už se zmůžou akorát na přeladění rádia v bufetu na stanici Classic. Někde mezi nudlama s mletým masem a cigárem baleným z pašovanýho tabáku pak potají rozjímají o sonátové formě Mozartových symfonií.

Tradičně je poznáte podle věty „Každý ráno si vyluštím křížovku nebo sudoku, abych si nastartoval mysl.“ Hrabalovským hrdinům zdar!

Snílci

Jsou šťastlivci, kterým jejich přirozenej instinkt velí idealizovat si situaci jak jen je to možný. Klasici z téhle kategorie se bijou do prsou a tvrdí, že „mají manuální práci rádi“. Snílci si namlouvají, že práce šlechtí a dělá krásná těla. Na strojích pro čištění zeleniny aplikují svoje vysokoškolský znalosti z hydrodynamiky a usmívají se, i když je zrovna soused na poli sekl motykou do nohy.

Být snílkem je výhoda v situaci, kdy už na nic jinýho nemáte energii a nepomáhá ani nasypat si tajně do huby cukr určený hostům kavárny, kde umýváte nádobí.

Sbírání jahod spolu s tuctem promoklých soudruhů v pláštěnkách snílkům vůní připomíná starej dobrej dětskej tábor, aniž by si byli uvědomili, že to dětství se odehrávalo ještě loňský léto.

Sběrači zkušeností

Sociologové si při sběru bobulového ovoce potvrdí slova svých rodičů o zbytečnosti vlastního oboru. všechno dohánějí rozborem místních komunit. Do téhle smutné kategorie spadá i autorka článku. Pokud patříte mezi klasiky z FSS, kteří nějak tak hledají objekt zkoumání, je cesta za prací do UK tou nejlepší variantou. Při frustraci ze čtrnácti dnů bez práce nebo naopak z nadmíry práce, která vám vyplní prakticky všechen čas kromě spánku, se pěkně potvrzují ty nejtvrdší teorie.

Stupínek ke kariéře

Sem patří všichni ti, co se vidí v budoucnu na vysokých pozicích, protože mají zkušenosti ze zahraničí. Už při brigádě pomrkají po povýšení v anglických fabrikách, irských barech a skotských farmách. I dělnický synek s VŠ diplomem může ukázat v CV, že o prázdninách během studií nezahálel, ale nosil lejna v zahraničí.

Budoucí majitel mnohatisícové firmy nebo úspěšný právník si navíc rád představuje, jak svoje budoucí zaměstnance válcuje znalostmi z těch nejnižších společenských pater. „Taky jsem makal v McDonaldovi,“ pokýve hlavou při čtení novin bankéř, který s nejchudšími nemá slitování. – Alespoň tak sám sebe vidí nejeden Čech, když si večer s pláčem dává mastičku na popáleniky od horkýho oleje.