“Co je v diáři, to platí,” šveholí příjemně a jasně do iPhonu skřípnutým mezi hlavu a rameno postarší kostýmková bitch s bonbonierou pro šéfova potenciálního obchodního partnera v podpaží, zatímco odbavuje na tabletu ty jednodušší maily.

Dnešní svět korporací je stroj na flexibilitu, multitasking a aktualizaci priorit, ze kterýho vylízají tyhlety plně optimalizovaný postarší kostýmkový bitches a další schopný až superschopný bytosti, který odpoví komukoli na email v sobotu 23:15 do dvou minut a stávají se tak lidským pluginem MS Outlooku. Z toho samýho stroje ale bočním otvorem vypadávají úplně jiný kádry…

Když se řekne o někom, že je neschopný, představí si většina lidí, že chodí všude o pět, deset minut pozdě, a nedostal se na práva. V tomto článku se ale zaměříme na neschopnost čirou, jež způsobuje, že člověk dokáže zkurvit i nezkurvitelné, jako třeba celou brigádu nalepovat štítek s českým překladem na plechovky vzhůru nohama a nedostat zaplaceno na autobus zpátky do města, nebo mluvit tak bizarně, že ho i parta uměnovědců začne považovat za zbytečnýho čuráka.

Education and Work Experience

Zatímco hezký blonďáček staví v kooperaci se třema culíkatejma holčičkama uprostřed pískoviště velký a krásný hrad, v rožku pískoviště sedí u díry s mokrošem malej upatlanej idiot a cpe si vykutanej písek špinavou ručičkou rovnou do huby. Nikoho to nezajímá.

Dřív než budoucí štiky kanceláří začnou ladně proplouvat mezi korporátníma kukaněma, musí zesílit v erasmáckých kádích a nechat si narůst Ing. hřebínek. Stejně tak neschopnosti se učíme už od dětství. Socializace tohoto typu neprobíhá na soutěžích recitace ani na hanbě nebo v ředitelně, ale úplně mimo realitu v hlavě gymnaziána, který si pečlivě připravuje tahák na téma, který v zítřejší písemce nebude. Jeho snaha vyzrát nad systémem ho vždy ještě hlouběji zanoří do bahna neúspěchu a tahák na hovno je nakonec učitelkou nalezen v rukávu výrazně trapnýho roláku.

Obor ke studiu vybírá tak důkladně, že zapomene přijít na příjmačky. Nakonec studuje klidně pět oborů, z nichž ani jeden nechtěl, což se projeví tím, že už ve druháku si za studium platí, a to zase vede k předčasnému nástupu na pracovní trh – který přiznejme si – je v případě takového člověka předčasný v jakémkoli věku.

Soft Skills

V každém kolektivu zcela neomylně leze do prdele těm, kteří pro něj nemůžou udělat vůbec nic. Na vysokoškolské párty plný perspektivních mladých mužů a šukatelných holek končí v rohu s knírkatým katolickým panicem, a zatímco se kolem rozjíždí ošahávačky a rodí se jádra budoucích firem, nechá se v rytmu elektra poučovat o významu svatého Tomáše Akvinského pro současnost.

Později v práci věnuje veškerou energii sbližování s neoblíbeným plešounem, který kroutí posledních 14 dní výpovědní lhůty. Staromilské heslo “v nejlepším přestat” se v celém jeho životě mění na “přestat, ještě než to začne být dobrý” případně “všemu, co není napiču, se obloukem vyhnout.”

Time Management

S pečlivostí vedoucího výroby v konzervárně si třicetiletý “sociolog” stahuje seriály na dlouhou cestu vlakem. Promýšlí všechny varianty využití času během několikahodinové výpravy a nakonec zvolí tři díly dánského politického dramatu, dva díly nové české kriminálky a několik dílů hned dvou amerických komediálních seriálů.

O kolik je pečlivější jeho dramaturgická příprava, o to míň věnuje pozornost faktu, že vlak je místenkový, pročež ho stevardka posílá uprostřed noci s plnou krosnou zpět do chladného neznámého města. Sociolog pak nasraně sjede všechny seriály ještě tu noc v hostelu, odkud měl už odjet a druhej den ve vlaku akorát smutně kouká z okna. Hřeje ho jen to, že díky všímavosti uklízečky aspoň nenechal na pokoji nabíječku k pět let starýmu notebooku.

Goal Achievement

Tah na branku a železná vůle není vždycky ku prospěchu, poznali to už Hitlerovi svěřenci u Stalingradu. Skálopevné rozhodnutí posílit křehké tělíčko a defétistický charakter “nutričně hodnotnou bio snídaní každý den” nemůže vést k ničemu dobrému.

Čerstvě propuštěný administrativní pracovník při četbě koučingového blogu bedlivě analyzuje příčiny svých opakovaných neúspěchů a “nachází řešení” v pravidlu č.1: “Snídaně je základ úspěšného dne.” Doufá, že mu ranní smažení vajíček a odšťavování pomerančů vybarví slabošky pobledlé líce a dodá jiskru nechápavému výrazu. Výsledkem je, že chodí do dalšího zaměstnání pravidelně pozdě a ještě k tomu tráví celá dopoledne na hajzlu, kde se zbavuje pomerančů z Kauflandu a přesmažených vajec. Citlivé “Pavle, můžete na chviličku ke mě?” od HR manažerky je od prvního dne jen otázkou času.

Senior Level

Po několika letech se z neschopnosti stává instinkt, kterej každýho neschopnýho hrdinu řídí se spolehlivostí vnitřního kompasu. Jeho střelka ho vždy bez odboček navede přímo k neúspěchu. Dvakrát rozvedený padesátník s dluhy přes milion vypráví dvakrát rozvedené padesátnici na procházce kolem staré továrny svůj neotřelý nápad, jak by ve fabrice vybudoval loftové byty. Ač s prořídlými vlasy a řadou zdravotních problémů, má v hlase pořád stejnou energii jako před třiceti lety, k níž se přidává důstojnost muže prověřeného soudními popotahovačkami krz alimenty.

Death and Glory

Častými návštěvníky špičkových velkoměstských psychologů jsou pětatřicetiletí báječní lidé, kteří dosáhli všeho příliš rychle a “neví kam dál.” Jejich depresivních stavů se náš hrdina nemusí bát ani v pětasedmdesáti. Po cestě, která je cílem, totiž neušel ani krok, aniž by se okamžitě nevrátil o dva zpátky.

Zatímco schopní lidé na smrtelné posteli budou, ohlížeje se za svým životem, rekapitulovat všechny sjednané schůzky, ušetřené náklady a úspěšná obchodní partnerství, to vše hierarchizované pozvolným kariérním růstem a přehledným sledem profesních uznání, které vytváří tísnivě konkrétní životní příběhy, neschopáci budou sledovat brázdy fuckupů, série neúspěšných pokusů a etapy bankrotů. Ale bez lítosti. Každý fuckup, který člověka zarazí hlouběji do hlíny, vzdálí horizont, který se pak jeví ještě epičtější, každý neúspěch zavírající dveře, rozviřuje fantazírování, co skvostného se za nimi skrývá, každý další bankrot píše novou stranu eposu “Coby kdyby…” Celý neúspěšný život je tak při zpětném bilancování nekonečným množstvím báječných říší za zrcadlem.