„Olšanské papírky jsou světoznámé a oblíbené“ je věta se starozákonní platností. Tisíce českých pankáčů, zkrachovalců a ostatních, co kouří a kouřili balený cigarety, se na tuto větu můžou spolehnout. Vždy jim bude spolu s Vážkami spolehlivou družkou.

Přesto vážky žádnému umělci nestály za to, aby o nich složil báseň nebo namaloval obraz. Jakoby všechny zajímal jenom vzletný obsah cigarety a nikoho přízemní fakt, že tabák musí být v něčem zabalenej. Dnešní článek se pokouší tuto díru zalepit, ale všichni cítíme, že to je vzhledem k velikosti fenoménu Vážka pořád málo.

Olšanská továrna na výrobnu kuřáckých potřeb se o své zákazníky vždy dobře starala. Její podniková etika vychází ještě z dob, kdy se kouření bralo smrtelně vážně, pálilo se v samoškách i tramvajích, a důstojní měšťané zakládali pánské kuřácké kluby.

Olšanskými machry propagovaný styl kouření je kulturním mezistupněm mezi indiánskou dýmkou míru a prefabrikovanými krabičkami po dvaceti. Klasická vážka – která nyní lepí nejen těm, kteří mají z chlastu jedovatý sliny – je spojená s poklidným hospodským vykuřováním a ne s vystreslým taháním ambiciózních snaživců.