Dvoudenní kalba v naší vlastní hospodě Palác Prigl nám přinesla poznání, že hudba je nejneužitečnější ze všech neužitečných umění. Zatímco se redakce snažila v klidu pít, u jukeboxu se vystřídali nosiči všech typů epidemií počínaje country a konče hip-hopem.

Prakticky se nedá jít do hospody, kde by se neozývaly otravné melodie a rytmy. Na ty pak někteří reagují tancem a někteří, což je ještě horší, se o hudbě baví nebo se přidávají do nikým nevyžádaného karaoke.

Můžete to brát jako školu netolerance, stojí však hudba opravdu za to, aby ničila život tisícům pokojných pijáků? Na hudbě a jejich posluchačích je toho tolik otravného, že jsme se rozhodli udělat malou analýzu:

Sentimentální jukeboxáři

Pár piv, ale většinou dlouhý tah, který i ze čtyřicátníků udělá forever young, způsobuje mocný nával sentimentu, který se obvykle řeší peckama z dob, kdy bylo všechno tak nějak hezčí a lidi upřímnější. Když chybí stará láska, neváhá muž v letech stejně jako jinoch objímat samotný jukebox.

Rockoví Kabátníci

Nesnáší veškerou jinou hudbu než rockec, kterej frčel když jim bylo šestnáct. Neuznávají ani samotný teplický bohy Kabáty za alba, který udělali poté, co jim – posluchačům bylo dvacet.

Nejhorší na nich je, že mezi největší životní úspěchy a zdroj dosmrtné hrdosti počítají zvládnutí textů ze tří alb. A dávají to najevo. Navíc se pohybují ve velkých partách, čili když někdo spí, hádá se s obsluhou, nebo chce někomu rozbít hubu, další dva ho zastoupí a dál zpívají.

Rádiofilní paka

Nejnižší forma života. Sedí v hospodě a dožadují se svýho oblíbenýho „Krokouďoula,“ občas tam i volají z práce a říkají, že se těší až skončí šichta a půjdou do hospody, kde budou poslouchat to stejný rádio.

Hudební snobové

Sice nezpívají, ale jejich vášeň a dlouhé hodiny strávené na internetu si na nich vybírá i v nízkém věku krutou daň v podobě pobledlých obličejů a dioptrických brýlí. Kvůli jedné písničce jsou ochotní otravovat kohokoli libovolnou dobu. Tématem je pro ně prakticky jakýkoli zvuk včetně vyzvánění na mobilu.

Metloši

Jsou především hrdí. O co tupější, o to hrdější. Pokud do jejich výbavy patří i zájezdy na týdenní boje s imitacemi mečů a seker, neváhají své dřevěné náčiní použít proti reproduktoru, ze kterého se linou PSH.

Hiphopeři

Jinak hodní kluci a holky jsou díky této hudbě zcela zmatení a neví, co se životem. Protože nerozumí anglickým textům, myslí si, že ghetto je něco jako ráj, kde se žije ve velkých domech s hromadama bitches.

Zakládají gangy a snaží se pořídit aspoň plynovku, která jim občas v hospodě vypadne z gatí. Chodí s ní klidně i na narozeniny svých stejně pomatených fellas.

Staří lidé zejména ženy

I parta učitelek ze základky to chce občas rozjet. Bohužel k tomu používá hudbu. Ať je to country nebo Michal David, vždy se jedná o naprostou katastrofu. I důstojné matky od rodin se začínají vrtět a nabízet povyražení upracovaným pinglům, kteří si v hospodě přivydělávají na studia.

V případě poslechu country namísto normalizačního popu se nabídky točí okolo kousku romantiky, kterou je ochotný nabídnout vysloužilý tremp prakticky komukoli koho potká po cestě na záchod.

Závěrem

Dalo by se pokračovat donekonečna: folkaři, hipíci, posluchači Landy, odborníci na mizikály, odborníci na opery. Mor vedle moru. Jako štamgasti, kteří sedíme denně vedle jukeboxu na Křížové 20, vás ujišťujeme: Hudba nikomu nic dobrýho nepřináší a určitě nikdy nepřinese.