„Seš generace na hovno!“ řve na mě přes stůl sedmdesátiletej klarineťák z Plastic People, zatímco se po něm plazí dvě ožralý třicítky. I když oba víme, že se do hodiny vyválí na zemi a pochčije, uznávám, že má pravdu. Co si má ale Brňák počít, když vyrůstal v době na hovno?

O zlatých nultých letech 21. století si asi nikdy nic nepřečteme. Stálo to celý nějak za hovno, ale ne zas tak moc, aby o tom někdo psal. I na socík se nakonec bude vzpomínat víc a líp, než na dobu ohraničenou 11. zářím a začátkem ekonomické krize. Jestli se toto období něčím vyznačovalo, bylo to tím, že bylo naprosto nezajímavý. Ale i v týhle době někdo vyrůstal, bohužel pro nás jsme to byli my.

11.9. 2001

Bylo úterý a kvůli útokům na dvojčata nedávali v televizi Simpsny a místo toho tam Zdeněk Velíšek vyslýchal hasiče, jaká byla v barácích před jejich pádem teplota. Čeští hasiči a experti na požáry to nevěděli. Zdeněk Velíšek určil tón celým nultým létům.

Každopádně je pár zaznamenání hodných událostí, který by si měli budoucí historikové nudy a archeologové demence zaznamenat.

Čágo Belo Republikáni

Média v naději, že už si to nikdo nepamatuje, začla nedávno slavit devadesátý léta. Je možný, že ulice českých měst tehdy dýchaly svobodou, a možná to tak bylo i v Brně. Na YouTubu se dá snadno zjistit, že se Sládkem i s Terezou z Esa byla docela prdel. Každopádně éra nováckýho i republikánskýho štěstí musela jednou skončit.

Gott Ano, Podlaha Ne

V této době se objevily mediální záhady, který už asi nikdo nerozluští. Televizní šoubiz se postavil zády k Přemkovi Podlahovi s jeho receptářem a postupně ho vytlačil i z reklamy s Bédou Trávníčkem, Goťák ale jede dál. Proč? Stárnutí chatařsko-zahrádkářskýho publika ani nesmlouvavá konkurence Gondíkových nejsou uspokojivej argument. Vždyť lehkost, s jakou Přemek Prkenná Podlaha zasvěcoval Čechy do využití DIY technologií na záhoncích, už nikdo nepřekonal.  Faktem, že se Přemek Podlaha neobjevuje ve VIP zprávách a v TopStar magazínu, se dodnes nikdo nezabývá.

Hypermarkety

V devadesátých letech se o nakupování a konzumní společnosti leda tak vášnivě spekulovalo. Reálnej konzum  té doby se odehrával v podchodech před stánkama performerů , kteří nabízeli vychytávky do domácnosti od vysavačů po nože. Orgie zlevněnejch šunek ve špáru a pouliční nepokoje během otvíraček datartů jsou spojeny právě s touto epochou. Někteří z nás si – podle nadšených reakcí rodičů – mysleli, že Globus má opravdu tvar zeměkoule.

Návrat do růžových paneláků

Párky, paneláky a seriály – tenhle obraz štěstí prostýho člověka osmdesátých let byl dávno pryč a nový pořád nepřicházel. Navíc i natvrdlejším obyvatelům začínalo být jasný, že zvětšený barevný domeček pro barbíny, jaký si stavěli podnikatelé v devadesátkách, si už nepořídí. Nultý léta si našly symbiózu, která to nejodpornější z osmdesátek a devadesátek spojila ve skeletu revitalizovanýho paneláku netřeného na růžovo.

Sami a na hovno

Systém padajícího hovna v případě nultý generace nefunguje. Výsměch ožralejch důchodců nemáme komu vracet. „Půlku času investuju do kšeftů a půlku času dělám věci, který mě naplňujou. Dorazím maturitu, ale šest let na vysoké rozhodně trávit nehodlám,” říká nám devatenáctiletej kameraman, kterej ví, že disovat třicetiletý týpky nahovno je zbytečný.