„Zrovna dneska to stojí celkem za hovno,” říká náš průvodce. Počítejte s tím, že ke kádím plným ryb zde nejspíš nepřijdete. Fenomén urban fishingu, který se pozvolna šíří brněnskými čtvrtěmi, jimiž protéká některý ze dvou místních veletoků, je totiž založen na něčem jiném. Programové rybaření v městských prostorech je spíše než formou obživy svéráznou odpovědí na výzvy guerilla gardeningu, parkouru či geocachingu.

Toho červencového odpoledne Svratka smrděla strašně. Pokud chodec udělal pár kroků z cyklostezky směrem k samotnému toku, brzy se mu otevřel pohled na vybetonované poloprázdné koryto řeky, v němž na první pohled reprezentovaly Život pouze husté a bratru několik metrů dlouhé chuchvalce řas. Čas mezi čtvrtou a pátou hodinou bylo možné odečíst nejen z polohy slunce, ale stejně tak i z přítomnosti jen několik metrů vzdálené kolony automobilů. Ta zde, v těsné blízkosti křižovatky u haly Rondo, nebrala konce. Jinými slovy, šlo o ideální místo a chvíli pro jedno městské nahození.

Insiderem, který nám uštědřil jeho první lekci, nebyl nikdo jiný, než pan Jaroslav. Padesátník s modrákem vytetovaným junáckým znakem na levé paži, který je zároveň jedním z průkopníků brněnského urban fishingu. Osobně tak zažil pionýrské doby, kdy se na scéně ani v nejmenším nedalo hovořit o módě: „Já tady bydlim už dlouhý léta, a to víš, že jak chodim po tom nábřeží, tak mě ta řeka lákala. To máme každej stejný. Když člověk chce, tak si ten flek najde, ten klid tam mít klid, A hned za barákem, že jo.“

Přestože od té doby Svitavou proteklo hodně vody, první principy městského rybaření se proměnily jen pramálo. Vždy tak nejdříve určíme oblast, kde řeka bezprostředně navazuje na městské prvky – křižovatky, důležité tahy, sousedství fabrik a postupně třeba i čistíren. Čím blíže ulici, tím lépe. Street life. Obsadíme těžko přístupné místo, odkud dobře uvidíme. Začneme lovit.

Možná vůbec nejdůležitější zásadou, a zřejmě také hlavní charakteristikou, která odlišuje urban fishera od vesnického balíka obrážejícího přízemní výlovy, je však především respekt k místům, kde jsme začínali: „Bejvalo to lepší, Tady byly ostrůvky ve vodě, se tam furt držely (rozuměj ryby – pozn. red). Pak sem najely bagry, a tím to zkurvili. Vybagrovali to, udělali z toho průtokáč. Ale zůstanu tady, že jo.“

Respekt, čest, hrdost. Ve městě, at’ už na ulici, nebo na rybách, platí stejná pravidla: „Tak je to trochu frajeřina. Proč bys jezdil k vodě, když to můžeš chytat pomale na Oltecu. Všechno. Tady se dá chytit všechno. Nějakej kapřík klidně…“

Úsek řeky mezi Spielberk Office a Rondem samozřejmě není jediným místem, kde můžeme narazit na oddané vyznavače dalšího městského kultu. Nicméně právě tato místa lze doporučit každému, kdo by v této branži rád získal své první ostruhy.

Silné zastoupení tak nacházíme například v Obřanech, kde navíc není nouze o množství konfliktů daných skutečností, že se zde na jednom blátivém chodníčku musíme míjet s množstvím cyklistů. Zejména o víkendu zde často zažijeme mimořádně výbušné situace.

Naopak stovky metrů Svitavy mezi Cejlem a Křenovou, především v panenském prostředí sousedství Šmeralu, mají podle všeho svá nejlepší léta ještě před sebou: dnes zde zpravidla narazíme jen na několik rybářských sólistů.