Pomalí pinglové, ožralí pinglové, permanentně nadržení pinglové, náladoví pinglové, pinglové protivní jako prdel už od rána…. To se v Brně naučíte milovat už na střední. I vysokoškoláci se od nich dozvědí o světě víc než od profesorů. Jejich význam se nedá nikdy dost ocenit.

Obsluhovat celý život ožralce nebo arogantní snoby je bezpochyby umění. Opravdoví mistři pilují svoje dovednosti od mládí. Šmelením hostů i majitele se například můžete vypracovat z pingla v gay baru na majitele prosperující firmy.

Začátky šmelení – Podmíráky

Nejmírnější, ale zároveň nejotravnější trik je točení podmíráků. „Za směnu našetřím až pět piv,“ říká barmanka z jednoho levnějšího brněnského hotelu. Reakci „To za chvíli dojde“ na oprávněné stížnosti hostů se naučí kuchař-číšník na Charbulce snad už v prváku.

Bordel plavající ve sklínkách sice pinglovi nic nevydělá, přesto je pohotová reakce cenná. „To je dužina,“ nezaváhá ani vteřinu pingl v tradičním nonstopu v Oltecu ohledně stížnosti na kus hemlu plavající v džusu.

Čárky navíc

Psát opilému stolu plnému rozjívených lidí víc čárek na cech, než kolik piv vypili, patří k základní šmelerské výbavě. Skutečná zručnost se však projeví až ve chvíli, když se ožralci začnou právem hádat: „Pán platil čtyři, kolega měl šest a vy sám máte přece od začátku o jedno náskok,“ neprůstřelně razí svou pingl při placení a ještě se u toho tváří starostlivě.

I když jste si před chvíli byli jisti, že jste měli pět kousků, nakonec platíte sedm a ještě necháváte starostlivému muži dýško. Odvážnější varianta je psát hostům piv rovnou dvojnásobek a mít koule se s něma hádat až se naserou.

Melouchy za barem

Elitni sortu tvoří v brněnských hospodách pinglové – podnikavci, kteří obsluhují jakoby mimochodem a hospoda je pro ně hlavně prostorem, kde můžou dojednávat nejrůznější kšefty.

Shánění žabek k závěsům skončilo před dvaceti lety, vypálený filmy za tři kila pro internetem nezatížené, nacamrané padesátníky už taky zkomírá, stále však frčí prodávání vlastního chlastu na baru.

Starý pomalý pingl

Pokud se pinglovi nepodaří našmelit za dlouhou kariéru dost peněz, stává se postupně Starým pomalým pinglem se vším všudy. Ten už většinou nemá energii na šmelení (ale o to víc zkušeností a křečových žil) a přestává stíhat samotnou obsluhu.

Z krutých velkoměst jsou většinou tito mužové a ženy vytlačeni na venkov, takže je třeba za fenoménem cestovat. Ve vesnicích jako Kořenec najdete perly – hospody, kde „mají otevřeno do devíti, ale když přijdete v osum, tak zavřou už v osum,“ jak vám řeknou místní.

U Dundáčků v Borači zase senilní pán odchází v půlce čepování nakrmit králíky. Neznalí hosté mají nutkání volat sanitku, když se vydá na půl hodiny do kuchyňky pro utopence a podobně.

Pingl-alkoholik

Vodku při směně se naučili pít už při slibném začátku kariéry v Internacionálu, jsou žoviální a mají velký dýška. Po čase se vyčerpaj a jdou do normální „slušné“ hospody. Tady jsou sice oblíbení u některých chlastu zvlášť nakloněných hostů, ale většinu lidí otravujou tím, že na ně šahaj, vtipkujou, i když o to nikdo nestojí, a jsou dalšími způsoby osobní a dotěrní. Pak odchází do nonstop heren a putyk s pivem pod dvacet, kde není většinou na koho šahat, ani s kým extra žoviálně vtipkovat.

Vnucování chlastu

Roztomilou dovedností je ožrat hosty víc, než by si sami přáli. Nejrozšířenější je nošení dalšího piva, aniž by si o něj kdo řekl. Památná servírka přezdívaná Karel dotáhla svého času na Šelepce tuto praxi k dokonalosti. Hostům další půllitr nosila už ve chvíli, kdy byl ten předchozí ještě ze dvou třetin plný. Když se někdo zkoušel bránit, důrazně mu oznámila: „Tady se chlastá, jestli se chceš procházet, měl si jít do parku.” Co se týče tvrdýho chlastu mezi oblíbený barmanský vtípky  patří třeba ty o tom, že „malý panáky jsou vyprodaný.”

Být srdcař se nevyplácí

Existují pinglové a barmani, kteří se vydali opačnou cestou. Nesnaží se hosty okrádat, ale naopak jim pomáhat, za což je čekají takřka nezvladatelné potíže. Dobrotivý pingl se stává otcem, manželkou, vrbou, terapeutem a především záložnou svých hostů. „Když jim sekera vyroste nad pět tisíc, většinou už to z nich už nedostanu,” vykládá zkušený barman.

Tím ovšem sekery často nekončí, nejeden brněnský podnik se díky svým návštěvníkům z řad chudých, ale o to víc po chlastu lačných umělců dostal do takových finančních problémů, že musel zavřít. Jeden hospodský v Krpoli zase tak dlouho poslouchal nářky svých hostů, že začal dálkově studovat psychologii, než však stihl dokončit bakaláře, skončil v léčebně.