Pamatuju, jak se mě v šestnácti letech chlap v otcovském věku s dlouhými prořídlými vlasy agresivně ptal: „Co znamenáš? Co seš zač? Víš, kdo já sem?“ Nevěděl jsem. A nevím to doteď. Pro mě to byl nějaký pán, který má shodou okolností delší vlasy. Ani mě nenapadlo v něm vidět legendu brněnské undergroundové scény.

Je pochopitelný, že lidi odmítají dospět. Někdo přestane zvládat dospívání ve dvaceti, někdo už v pubertě a není málo těch, kteří se na to vysrali už během základky. Zásek v mládí může mít mnoho podob a Brno je takřka výzkumnou laboratoří tohoto typu chování. Studovat tři různý obory na fildě do třiceti, chodit i ve středních letech po brigádách a věřit v rozjezd kariéry spisovatele, s pleší na hlavě usilovat o přízeň holek z gymplu, nic z toho není Brňákům cizí. Prigl přináší přehled těch nejčastějších druhů zastydlosti počínaje nejstaršími.

Věčně mladí (zásek okolo dvaceti let)

Rockeři: Jsou dva druhy „největších brněnských rockových legend“: Jedni si kdysi s kámošema drnkali v garáži na kytary a druzí neumí ani noty. Oba však nosí mikinu Slash, nesnáší ženský a mají ve svý hospodě na zdi diplom za patnáct vypitých škopků.

Rozervanci: Kdysi prostopovali celou Evropu, mají historky z Finska, Španělska a z brigády v německé drubežárně. Duší jsou pořád na cestách, ale bohužel nejsou na cestě z hospody, kde vás nutí poslouchat svoje básničky naškrábené v deníčku.

Puberťáci (zásek okolo šestnácti)

Bojovníci proti světu: Člověk začínající poznávat svět dospělých je v šoku z nedostatečnosti a zkurvenosti všeho kolem. Jeho naivní ideály mu diktují, že všichni a všechno je na piču a jeho egocentrismus mu říká, že právě on to zlepší. Vymezování se vůči světu pokračuje na sociálních sítích a končí v anonymních výkřicích v internetových fórech. Co se nikdy nemění je víra ve vlastní důležitost a nulová odezva z okolí.

Baroví a kancelářští nadrženci: Chichotání při zaslechnutí slova „kolík“ nebo „tvarohová buchta“ je běžné už na základce. Kolem patnácti se k tomu přidává regulérní nadrženost, která u některých nepřestane ani v padesáti. Stejně tak nepřestává dívčí chichotání nebo bohatýrský řehot, kterým padesátník odmění sám sebe, poté co se v hospodě zeptá dvou šestnáctek: „Holky, jestlipak vás ve škole učili, co to je homo erectus?“

Věčný děti (zásek okolo dvanácti)

Hipstři: Zůstala jim radost z barviček a tvarů do té míry, že cení každou nesmyslnou videoprojekci, psychedelickou flashovou aplikaci a pestrý oblečení. S věčnou dětinskostí se snaží mít a vědět všechno první, i kdyby to byla sebevětší pičovina.

Zastydlost naopak (kolem šedesáti)

Zvláštní případy jsou lidi, kteří se zaseknou ve věku, kterého ještě nedosáhli. Někdo se už v šestnácti třese na dospělost až bude moct starostlivě kritizovat nezodpovědnost ostatních.

Čtrnáctileté důchodkyně nejsou tak výjimečné, jak by se mohlo zdát. „Musíme se hydratovat,“ připomíná s důrazem svému příteli náctiletá důchodkyně ve vlaku.

Dospěláci (bez záseku)

Přijali život jaký je. Dospělost často přichází bez varování už během studií. Projevuje se pohrdavými pohledy na věčně opilé spolubydlící, řečmi o budoucnosti a společným vařením. Přijetí zodpovědnosti za vlastní život má vedlejší efekt ve věčné větě „nemám čas”, kterou si i nezaměstnaný dospělák dodává vážnosti.

Tlustou čáru za obdobím radovánek dospěláci prokazují vzpomínáním na mládí. Během něj jasně naznačují, co již v jejich životě nemá místo: „Kdybych byl mladší… šel bych na pivo/myslel si toto/udělal toto/přečetl toto” Ale už to nejde, dospělí lidé dělají dospělé věci.