Piče od médií stejně jako piče z lidu mají stovky receptů vedoucích k životnímu naplnění. Všechny jsou na hovno, jsou blbě opsaný z jinejch médií anebo – po pár letech neúspěšnýho mladickýho vzdoru – doslovně převzatý od táty a mámy. Jedinej, kdo má v týhle zběsilý hře reálný výsledky, jsou dýleři farmaceutickejch korporací, kteří s uspokojením sledujou křivky růstu prodeje bobulí pomáhajících lidem ve chvályhodným úsilí nezabít se. 

O to zuřivěji vyráží do útoku samozvaní koučové z lifestylových časopisů, kteří se předbíhají v sofistikovaných návodech, jak uniknout peklu životní úzkosti a deprese za pomocí aromatických koupelí a sexu na tisíc způsobů se třetím pohlavím.

Ani my z Prigl.cz nechceme stát stranou a přidáváme se k odvěké snaze debilních redakcí a proroků světových náboženství shrnout recept na život do jednoho článku. I my ukážeme, že štěstí je blíž než si myslíte, a že je – jako všechno to krásné na světě – skoro zadarmo.

Ezošit

„Takže myslíš, že když moje prababička byla znásilněná za války, tak já se podvědomě bojím mužů?”
„Přesně tak, když v sobě odhalíš vnitřní bohyni, ujmeš se zpátky vlády nad svými emocemi.“
„Tak já to zkusím.“
„Dneska to bude, Věruško, za osmset padesát, trošku jsme přetáhly.“

Podobně jako kravaťák z farmaceutický firmy i drobná živnostnice ve volných barevných šatech počítá stovky a tisícovky, který inkasuje od lidí na dně, za poradenství a fiktivní naděje.

Není na tom nic zlýho. Prachy z celoživotních úspor, který z posmutnělý učitelky vytáhne kartářka, jsou beztak pakatel oproti tomu, co osamělá mamča vysolí každej měsíc na podporu svejch tupejch dospělejch děcek. Proč by se pro trochou placený útěchy za týden neměla vracet? Poslouchat jednou za čas místo telky samu sebe, je příjemná změna.

Podle tarotovejch karet a všech podobných metod je štěstí vždycky na dosah, jde jen o to vědět, jak správně nastavit receptory štěstí a přestat vnímat rozpadající se manželství, nevděčný děcka, umírající rodiče a zkurvenou blbě placenou práci. Kdo to nepochopí a furt je z toho všeho nějakej špatnej a posmutnělej, měl by chybu hledat jen a jen v sobě a ve svý neschopnosti brát život trochu z tý vesmírnější perspektivy.

Chlast

S chlastem v krvi se dá prosvištět životem jako příslovečný nůž máslem, stačí si pečlivě udržovat hladinku a nezapomenout se najebat i na smrtelným loži. Jednou z mnoha zbraní, kterou alkohol nabízí je pocit důležitosti, který propůjčuje každýmu, kdo s útrpným výrazem svírá v ruce sklenici. A jak ví každý alkoholik přisedávající si k cizím stolům, vlastní důležitost je polovina štěstí.

„Nejdůležitější ze všeho jsou inženýři, no ne?“ hlásí posedmé za večer penzionovaný inženýr, aby ilustroval, základní problém s moudrostma starejch alkáčů: nejsou vůbec moudrý, zato spolehlivě zbavují starého člověka úzkosti z nesmyslnosti absolvované životní cesty, vykonávané profese, zažitých vztahů, pádů i drobných kancelářských úspěchů…

V boji s depresema má sice chlast horší skóre než v potírání úzkosti, ale i na tom se dá zapracovat. Stačí se na všechno vysrat a jen tak blábolit: „Kdyby mě bylo zase dvacet, ale ne, třicet, ale ani to ne, stačilo by mi pětatřicet… tak já bych věděl co se životem, já bych věděl, jak bejt šťastnej,“ rozjímá stařec, kterej se celej život kurvil a chlastal a zůstalo po něm hovno stejně jako po všech ostatních.

Přes všechny životní komplikace, který způsobuje, nabízí Velký Démon Alkohol tu největší útěchu ze všech – slastné zapomnění, ve kterém nakonec v míru usne i ten nejprochcanější nešťastník, ať už trpěl úzkostí, depresí či jen nenaplněnou druhou mízou.

Sport a zdraví

Pobíhání po parku zbavuje tuků nejednu snaživou piču, která zajídá úzkost a stres během pracovních dní. Oázy městské zeleně se o víkendech rozvlní více či méně ladnými pohyby běžců a množství značkových bot na pěšinách mezi trávníky kulminuje. Stejně jako nutí instinkt popoběhnout slepici na dvoře, nejasný strach ze smrti a bezvýznamnosti neboli úzkost pudí pobíhat joggery, kteří tak nejenže zlepšují svoji kondici fyzickou, ale upevňují i pocit vnitřní pohody a schopnosti soustředění se na splacení hypotéky.

Poté, co se několik Čechů naučilo anglicky a dočetli se, že v Austrálii existuje kmen považující běhání za náboženský rituál, hned se to rozkecalo a od té doby už nic nebrání střední třídě realizovat se pohybem na všech úrovních existence.

Lidi s morálníma potřebama se navíc můžou ve volným čase nejen zdravě hýbat ale i zdravě a dokonce eticky stravovat. A tak se nikdo s přijmem nad čtyřicet klacků čistýho v uplejch gatích a s potem na zodpovědným čele nemusí při běhání v parku cítit jako dement, jehož život nedává smysl. Naopak teprve dobře placená práce umožňuje pít džus vždy “fresh” a po opuštění kanceláře „žít podle svých představ“. Což kvůli nedostatku fantazie většiny lidí z oupnspejsů prostě znamená pobíhání sem a tam.

Patriotismus

Vyjebávaj s váma úplně všichni? V televizi něco slibovali a ukazovali tam modelky v podvazcích a kluky s hustejma vlasama, autama a svalama, co cestujou po světě a maj prachy, zatímco vaše realita přestala být zajímavá už před dosažením dospělosti? Ani hokej Češi nevyhráli? Všechno v piči? Ale hovno, i v tomto případě byla matka Realita milostivá a připravila všem svou širokou náruč ontologického bezpečí.

Kdo má bílý rodiče, má vždycky možnost stát se hrdým příslušníkem kmene bílejch Čechů. Jakápak úzkost ze života, když můžete nenávidět jiný lidi? Podle výzkumu mnichovskýho institutu árijskýho veřejnýho mínění z roku 1940 je právě láska k vlasti pravým receptem v boji s úzkosti a depresivností, která vyplývá z dekadentního pocitu smrtelnosti. Stačí se naučit milovat svůj národ stejně tak jako svoji vlastní smrt v jeho jménu.

Dětem nebílých rodičů nezbývá než vyčkat na vznik teroristické organizace šířící nenávist v jejich jménu. Nebo se o její založení sám pokusit.

Rodina

„Myslel jsem, že tohle bych svý manželce nikdy neudělal,“ svěřuje se milence po sexu ještě zadýchaný otec dvou roztomilých školáků. Tento týden už podruhý.

„Dělám to kvůli dětem,“ sdělí po chvíli o deset let mladší holce, které jsou jeho problémy upřímně u prdele, a odkluše k rodině. Stejnou větu si pak opakuje druhej den v práci v duchu každých deset minut.

Jednou ho díky tomu povýšej. Jeho šéf z něj časem udělá zástupce vedoucího oddělení upocených fotrů s hypotékou.

Psychologie

V padesátých letech v Améru začaly znuděný middle class paničky ulehat na sofa u psychologů a v poloze vleže si stěžovaly na nešťastnej nudnej život. Dokázaly říct hovno o tom, co je vlastně sere a chtěly od vystreslých absolventů Harvardu, aby jim to řekli. Ženský v Československu v tý době šly do fabrik, a kdyby se jich někdo zeptal, co je sere, řekly by mu to i ve stoje. Člověk je v piči více méně za všech okolností, pokud má navíc vagínu, je to ještě o chlup horší.

Přesto se několik chytrých hlav rozhodlo zkusit zjistit, kde se všechny ty sračky berou. Junga, Fromma, Adlera nebo Frankla se ale nikomu naštěstí číst nechce a tak se stejně člověk dozvídá všechno o své duši z Mojí psychologie, Chvilky pro tebe a od vyhulenejch holek, ze kterých “by byly dobrý psycholožky”. To hlavní info tam stejně je: stačí se nenechat nakazit negativními emocemi svého okolí a pravidelně odkyselovat tělo a vono nějak bude.