U malýho okýnka suterénní tělocvičny se pochechtávají dva teenageři. Kouří cigára a k tomu si podávají špatně ubalenýho špeka. V tělocvičně poskakují do rytmu ženy středního věku narvané v úborech. „Chlapi aspoň chápou, že je to od čtyřiceti v piči a dou na pivo,“ komentuje jeden z teenagerů marnou snahu o lepší postavu. Pak se – po vzoru otců – odeberou k hospodě.

Ne každý v sobě má moudrost pivních veteránů, kteří vědí, že nemá cenu se v krátkých prolukách mezi prací a prací o něco snažit. A tak nastupuje noční můra, zabiják flákání a definitivní zúčtování s klidem. Tento zabiják má mnoho jmen: aktivní trávení volného času, sebezdokonalování nebo celoživotní vzdělávání.

Opakem flákání není práce, ale snaha užitečně naplnit zoufale krátký čas po ní. Ještě nedávno bývalo běžný se po práci jednoduše vyvalit, dát odpočinout duši i tělu, čumět na telku, nebo do sebe nalámat něco chlastu a v míru usnout. To je pryč, lidi získali pocit, že musí pracovat i po práci. Pro nebohý kancelářský krysy je to jediná možnost, jak dát světu najevo, že jsou něco víc než manuálové. Když už mají platy menší než malíři/natěrači, tak je aspoň utrácejí tak, jak se sluší na střední třídu.

Kdo neumí anglicky, učí se anglicky, kdo umí, může začít s ruštinou. Tlusťoši musí do fitka, hubeňouři k psychologovi. Všichni chcou od života něco víc. Některý holky se hlásí na zumbu, jiný si zvedají karmu meditací. Pár hodin po práci skýtá netušené možnosti na poli sebezdokonalování.

Rozvoj osobnosti
Organizovat svět skrz excelový tabulky není žádná prdel. Lidem to bere ksicht, koule a další věci. Svojí vlastní průměrnosti se pak brání hledáním skrytých rozměrů osobnosti. Posilují své vlastnosti, jako je empatie, pochopení a vcítění. Objevování vlastního potenciálu je při dosazování čísel do tabulek zdravým základem pro budoucí schizofrenii.

Věčný dovzdělávání
Tato úchylka pramení z pocitu, že dotyčný „má na víc.“ I když většina má spíš na míň, nic to nemění na faktu, že spousta lidí usíná s pocitem nedocenění. Nebohej chlápek od papírů doufá během kurzu podvojnýho účetnictví, že ho posune o příčku výš k papírům s vyšší prioritou.

Umělecký kurzy
Netřeba se asi rozepisovat. V každé recepční dřímá výtvarnice, každá učitelka biologie je tak trochu herečka, nejedna vedoucí skladu má ozdobenou kancelář vlatsními akvarely. Umění dodá kancelářské kariéře nádech romanticky promrhaného talentu. „Já ti závidím, ty sis šel dycky za svým,“ vypráví pětačtyřicetiletý projektant kamarádovi, který se svou kapelou hraje po vernisážích za chlast zadara a nájem platí jeho manželka píšící knížku o undergroundové scéně osmdesátých let na Přerovsku.

Genderová identita
Kdo nemá vůbec nic, obvykle je aspoň muž nebo žena. Pouštět se do hloubek vlastní ženskosti nebo mužskosti ve skupinách stejně postižených získává na popularitě. Muži se na víkendových kempech, kde se z nich stávají divocí lovci, válejí v blátě, běhají nazí po lese a vyvádějí spoustu dalších věcí za posměchu vesničanů. Ženy se obvykle po kratší analýze spokojí s definicí svého pohlaví na základě negativního vymezení: „Chlapi jsou nedospěli, sobečtí čůráci“

Fyzično
Sport přináší potřebnou chemii. V kancelářích se pak pohybují maratonci, trojbojařky a horolezci, kteří se za officemanažery, sekretářky a asistenty asistenta vůbec nepovažují. Vlastní tělo se dá vnímat hluboce nebo mělce. Hloubkaři se zlepšují pomocí jógy, díky které ohnou záda tak, jak v nikdo jiný v kanclu. Mělkaři zas co chvíli odbíhají k zrcadlu ujistit se jestli vypadají dost rajcovně na to, aby je chtěl v kanclu někdo obtáhnout.

Rekreační aktivismus
Práce v korporacích většinou nepřináší příliš morálního naplnění. Pocit „dělám něco užitečnýho“ však ti slabší z nás potřebují. Kavárny, divadla i konferenční místnosti se tak plní po troše dobra lačnými pracanty. Tam se dozví, kdo je největší svině, vysolí pár set nějaké organizaci a po půl litru vína přijde i spravedlivý skororevoluční zápal. Pak už je potřeba jít spát. Není nic romantičtějšího než trávit víkend s aktivisty, při nadávaní na šéfa se pak můžete cítit, že to snad i myslíte vážně.

Snažit se i po práci takzvaně realizovat není, jak sledovat po propité noci probouzející se město, nebo čekat po prospaným dopoledni ve sprše, kdy se vám konečně zkrabatí kůže. I tento svět ale nabízí dostatečné možnosti, jak život v klidu překlepat až do důchodu. Obalit se tukem, sledovat televizi, zbytečně se nevzrušovat a mít radost z nových slevových nabídek.