Taky máte hlavu plnou nápadů? Máte pocit, že to co z vás leze, je nejlepší myšlenka za posledních deset, padesát, sto let? Chybí jen malý krůček – aby myšlenku někdo rozjel, dotáhl a ještě vám za to vysolil pořádný balík.

Lidé uvažující tímto způsobem se jmenují ideamejkři a Brno se jimi hemží, naše redakce je jimi takřka výlučně tvořena a proto jsme se rozhodli podívat tomuto živočišnému druhu na zoubek:

Správný ideamejkr nechrlí nápady, ale pouze nabídky, že by s tím mohl začít. A tak netrpělivým kámošům (potenciálním byznyspartnerům či konkurentům) s vychcaně vědoucím výrazem klidně dál tají recept na nový drink, téma na článek do ještě neexistujícího média, tip na již desátou facebookovou skupinu…

Pokud se vám z něj nakonec podaří vypáčit jeho velké tajemství, dozvíte se například: „Budu žrát celej měsíc klobásy a pít pivo, vy mě u toho budete točit a Kostelecký uzeniny nám za to budou platit.“ Nedůvěra k takovému plánu v něm následně budí rozčilení: „Jak, že to nebude fungovat?“

„Ideamejkerství není žádná prdel, vy si z toho děláte prdel, ale to jsou léta zkušeností”

Anonymní ideamejkr

Ať už je chvilkový rozlet ideamejkra sebevětší, nikdy se natrvalo nezbaví tušení, že to nikdy nikam nedotáhne. Být ideamejkrem je však bohužel úděl na celý život. S přibývajícími křížky se pouze stává opatrnějším a nápady, o které nikdo nestojí, si nechává pro sebe.

Původ slova ideamejkerství je nejasný. Pravděpodobně se zrodilo na přelomu tisíciletí, když se začalo mluvit o snadným úspěchu. I do brněnských hospod tehdy pronikly příběhy miliardářů, kterým ke štěstí stačil jediný nápad. Zdálo se, že bohatství a sláva nebyly nikdy hospodskému stolu blíž.

V každém případě, ideamejkerství je globální fenomén. Člen redakce (sám mnohaletý ideamejkr) potkal svůj protějšek dokonce i v daleké Keni. V malém stavení ve vesnici Kathigiririni byl svědkem, jak nezaměstnaný mladík vysvětluje svému nadávajícímu otci: „I don´t need a job. I will sell my ideas to big companies!“