Taky už vás v hospodě serou řeči u všech okolních stolů. Přijde vám, že se opakuje pořád to samý. Tady je typologie těch otravnejch hospodskejch druhů, na který v Brně narazíte, a kterým je lepší se vyhnout. Faktem je, že i ti nejlepší z nás, po pár panácích inklinují stát se, co se týče úrovně humoru, jednou ze jmenovaných skupin.

Vypravěči vtipů aneb vtipálci

Nejnižší vrstva v hierarchii hospodskýho žertování. Králové a královny nudy. Tihle lidi mají jedinou vlastnost a tou je paměť, té využívají k tomu, aby nudili sebe navzájem. Průser je když se ze skupiny vtipálků jeden oddělí a dostane se k vašemu stolu. Pokud není od začátku velmi aktivně ignorován, je schopnej zcela znudit libovolně velkou skupinu lidí. Výdrž vtipálků je naštěstí jedno maximálně dvě piva.

Alko-Storkaři

Další nesnesitelný typ hospodských bavičů. U stolu se dokola baví o svých alkoholových zážitcích. „tam pět, tam pět, pak už si nic nepamatuju“. Jsou nudní skoro stejně jako vtipálci, s rozdílem, že v hospodách zůstávají mnohem dýl. Potřebují totiž materiál pro další příběhy ze svých šedivých životů.

Freestyleři

Nejedná se o hiphopery, ale o verzi storkařů. Historky, které ze sebe chrlí, jsou však výplodem jejich fantazie. Nejde jim odepřít jistá dávka kreativity, což je posouvá kousek nad klasický storkaře tápající v bahně reálnýho života. Přece jenom málokdo vám jinak bude vyprávět, že vezl v kufru s kámošem mrtvýho chlapa, kterýho předtím sám oddělal. Přesto znuděj hned ve chvíli, když si začnou myslet, že jim to žerete. Určitou výhodou je, že jsou docela stádní. Aby si udrželi možnost vymýšlet si, sdružujou se s podobně založenejma lidma a navzájem se udržujou v kolektivní lži, o tom že si to všechno nevymysleli.

Telkaří

V hospodách poměrně řídkej typ svátečních pijanů. Jedná se o lidi tak zdegenerovaný, že už se nemůžou bavit o ničem jiným než o seriálech a dalších šou. Můžou toho vypít i dost a to klidně mlčky, základní problém s nima je, že chtěj pořád zesilovat v rohu hospod umístěný televize.

Úspěšáci

Otřesně hlučná kasta lidí, stále se vychloubajících svýma – povětšinou smyšlenýma – úspěchama v kariéře. Z těchto lidí podle jejich slov „bývaj učitelé nadšení“ i když je od zkoušky vyhodí. Budoucí šéfové si „váží jejich kvalit“, i když jim práci nedají. Faktickou nereálnost jejich nenaplněných ambic tito lidi kompenzujou v hospodách, kde o svých kvalitách vytrvale přesvědčujou svý okolí i sebe. Úspěšáci jsou osamělí ale sociálně zdatní, navíc většinou alkoholici. Bacha na ně.