Co je lepší. Pach močky ve chlívě nebo na Zvonařce? Venkovan hledající štěstí ve městě má jasno. Je obrazem každýho z nás. Dřív nebo pozdějc musel nějakej ten Honza nebo Kuba přijít s uzlíčkem do města se strachem, že mu leze sláma z bot. A začal se učit jak přežít mezi těma vzdělanýma, chytrýma a bohatýma měšťanama. Prigl nyní přináší stručnej návod jak na to.

1. Alkoholismus

Mýty: Má se za to, že chlast je doménou vidláků, u kterejch si vybírá svou daň na intelektu. Ve městech se pak pije (když už se pije) akorát víno s buketem a pivo úctyhodných staletíma prověřených značek. U toho se konverzuje o politice, umění a dalších pro skromnýho pěstitele tuřínu nepochopitelných věcech. Zaujmout názor na cokoli je fakt dost náročná věc, uvážíme-li, že mladí lidi ve městech obvykle nemaj páru ani o tom, co je zrovna za den.

Fakta: V politice je potřeba si trvat na svým, to se cení. Během diskuze se třikrát otočí postoj, kterej hájí jedna strana za názor protistrany, je tudíž dobrý aspoň vědět, jakej názor jste drželi na začátku debatní směny. O umění ví každej celkem hovno, sice přivítá, když mu někdo poví, že na nějaký ty vernisáži nebo v divadle byl, ale kdo nechce ztratit iluze o městský vzdělanosti, raději téma nerozvádí. Pokud jste náhodou něco četli nebo zaslechli na přednášce, tak opatrně. Klasici se u nás v Brně citujou až po desátým pivu, když už to nikoho nerozptyluje a každej snadno podlehne víře ve vlastní filozofický schopnosti.

2. Bohatství

Mýty: Ve městě maj všichni prachy a konexe na ty správný lidi z významnejch institucí. To není jako znát vedoucí z prasečáku a starostu s červeným nosem. Mladí muži a ženy – synové a dcery vlivných osvícených rodičů ovládají díky zahraničním pobytům minimálně dva světové jazyky a na univerzity přichází hladoví po vědění, o který můžou plně usilovat díky otevřenejm peněženkám svejch prachatejch rodičů.

Fakta: Synové a dcery frustrovaných úředníků a pracovnic ve službách jsou rádi, když zaplatí nájem a proto uvítají každý kilo od babičky. Tváří se sice, že umí anglicky, ale přitom mluví hůř než polskej brigádník po jedný štaci ve Skotsku. Jejich perspektivy ohledně budoucnosti jsou limitovaný panickým strachem z lopaty. Nemají jiný ambice než „sehnat nějakej flek.“ Pokud u toho nemusí používat hlavu ani ruce, tím líp. Každej sedlák ví, že aby něco vyrostlo, je nutný něco zasadit. Tahle stará moudrost se ve městech dávno ztratila.

3: Cynismus

Mýty: Lidi ve městech tráví hodně času kultivací vlastní osobnosti. Ať už jsou to návštěvy přednášek věhlasných akademiků a duchovních vůdců, participace v občanském životě nebo v charitě, tato péče o duši dává vzniknout odtažitému až cynickému postoji k těm, kteří takto bohulibě svůj čas neprožívají. Zvlášť vůči křupanům, který zajímá akorát jak se nažerou, je tento postoj takřka oprávněný a mladému člověku přicházejícímu do města může působit mnoho potíží.

Fakta: Primitivové z betonových džunglí věří stejně jako obyvatelé amazonského pralesa v magický postupy, kterýma se brání před všudypřítomným zlem. Cynismus je jejich celodenní rituál, kterej musí nutně začít při pohledu na ranní zprávy. Osvojit si tuto techniku však nedá i tomu nejbodřejšímu venkovanovi žádnou práci. Její základy zná z televize.

4. Konkurence

Mýty: Na rozdíl od pospolité vesnice, kde vládne zdravý duch solidarity a vzájemnosti, města jako doupata českýho kapitalismu, jsou místy soutěživosti, kde každý dbá o to vynikat nad ostatními ve všech oborech včetně těch, který nedělá. To vede k sebezdokonalování, jehož výsledkem jsou sebevědomí, ctižádostiví lidé nacházející bez problému uplatnění na trhu práce doma i v zahraničí. Obstát v této konkurenci je pro světa neznalého venkovana takřka nemožná věc.

Fakta: Bodrý vesničan zocelený prací na poli se konkurence bát nemusí. Má oproti rachitickým měšťákům nespornou fyzickou převahu. V prostředí, kde se pod rouškou sebezdokonalování městská mládež zabývá nesmyslama, je jeho nejsilnější zbraní aktivní nechápání.

5. Vykořisťování

Mýty: Ti, kteří nezvládnou konkurenci, začnou tahat za kratší konec provazu a nedobrovolně se po nich začnou vozit jiní. Vykořisťování je tvrdou realitou, které se venkovánek nevyhne a bude tak nadobro odsouzen k přebývání na spodku tvrdý kapitalistický hierarchie.

Fakta: Služební postup vesničana přivandrovalýho do města není nemožnej. Ať už si ho – díky svý houževnatosti – vytelefonuje v nějakým callcentru nebo nasmaží ve fastfoodu, určitě ho nemine. Jako vedoucí směny v KFC se pak může zapojit do ždímání těch vesničanů, kteří přišli později. Cesta nahoru je otevřená, budoucnost růžová.