Žijeme obklopení službama. Už jsme zapomněli, že služba pochází od slova sloužit. Vzhledem k tomu, že nikdo nechce nasrat třičtvrtě národa, říká se dnes „pracovníci ve službách“ místo „služebníci.“

V minulosti fungovalo otrokářství jen díky drábům – vrstvě otroků, kteří dokázali udělat kariéru i na bavlníkový plantáži. Těmhle snaživcům vždy leželo na srdci, aby ostatní otroci nelelkovali, neflákali se a nedělali si legraci z pána a jeho systému.

Žabožroutskej happening z roku 1789 přinesl jakýsi práva a z otroků se stávají lokajové a z drábů majordomové. To je ale maximum, kam se v mezilidských vztazích naše civilizace může posunout. Ani Facebook s tím nic neudělal.

http://www.youtube.com/watch?v=NO68xIF_1Z0

Majordomus 21. století vždy ví, co je pro panstvo nejlepší. Office manažer nedopustí, aby podřízení překročili deadline, vedoucí směny v mekáři nedopustí, aby se holka na kase přestala usmívat, supervizor v call centru nedopustí, aby jeho operátor zapomněl nabídnout flashdisk zdarma k úvěrové smlouvě.

I v dobré restauraci se pingl nenosí tak jako pan vrchní. Pingl stejně jako skladník v Modřicích moc dobře ví, že tenhle podnik není jeho. Jediný, co mu tady patří, jsou ulitý chvilky na cigáro. Jen ten, kdo zapomene, že firma není jeho, může jít v hierarchii nahoru a dosáhnout až na nejvyšší lokajskou funkci ředitele.

Dobrý Majordomus se plně identifikuje s cíli organizace. Spolu s lokajem leze do prdele každýmu, kdo by mu mohl zvětšit prémie, ale na rozdíl od lokaje tomu, co říká, i věří. Pracant s duší lokaje po večerech u piva nadává na šéfy a posmívá se debilitě interních předpisů. Majordomus po večerech tyto předpisy studuje. Duše majordoma vyžaduje to, co pohůnek nikdy nepochopí: požitek z oddanosti.

Ve službách maká 70 procent lidí, takže se vlastně obsluhujem všichni navzájem. Nestačíme si už všimnout, že zisk z toho všeho mají lidi, kteří po žádných příčkách nešplhají.