Každá změna přináší nový typy kreténů. Klimatická nejinak. Zvířata se přizpůsobují globálnímu oteplování vyhynutím. Lidi fňukáním, kecáním, zaujímáním nejrůznějších postojů a vymezováním vůči těm, kteří fňukají jiným způsobem.

Dovolenkáři

Nejmíň problematičtí ze všech jsou ti, kteří nemají čas cokoli vnímat. Prsatý vesničanky, co čtou na Nově předpověď počasí, budou vždy s vylízaným úsměvem posílat Čechy na koupáky a chorvatský pláže, aby si zchladili cukrovkou a přepracovaností pobledlá těla.

Z perspektivy zaměstnance-dovolenkáře nikdy nebylo líp. Už nehrozí, že vám dovču zkurví počasí. Pršet nebude. Ani na Mácháči ani na Korčuli. Jediný, co našince může omezit v rozvalování u Jadranu, je množství ostatních Čechů a nezaměstnaných Němců tlačících se prdel na prdeli na jedný pláži.

Katastrofáři

“Víš, že tvůj syn bude žít na planetě oteplené o čtyři stupně, na které nebude existovat osmdesát procent dnes známých živočišných druhů a miliardy lidí budou migrovat a umírat žízní? To bude mít za následek války a sociální nepokoje ve všech koutech světa,” gratuluje svému nejlepšímu příteli k narození prvního potomka vášnivý čtenář barevných publikací o vymírání zvířeny.

Jediný, co mu na to může odpovědět čerstvý otec na oslavě narození prvního potomka, je zdrcené “Nevim”, zatímco jeho kamarád-katastrofář už odbíhá zkurvit další debatu, tentokrát partičce podnapilých singlů vášnivě debatujících o posledním tripu za prostitutkama do jihovýchodní Asie. Ještě pokazit rodině Vánoce kecama o uhlíkové stopě a bude mít pro letošek hotovo.

Popírači

“U nás na chatě je zima jak v prdeli. Kde je to globální oteplování, když ho člověk potřebuje?”, vyznává se nejeden majitel ojetýho báva ze své nedůvěry ke světové vědecké komunitě. Ke klidu starýho kokota mu přidává vědomí, že vždycky nějak bylo a tedy i bude. Ještě větší uklidnění mu může přinést vědomí, že se nejspíš brzo vyseká v káře.

“Ropa je taky jenom součást přírody,” kroutí hlavou taxikář na benzínce, když zahlídne novinový titulky. Tři kostky ledu mu doteď vždycky spolehlivě zchladily ajstýčko, tak proč někdo vyšiluje kvůli tající Antarktidě?

Postapo-porno fanatici

Není divu, že někteří z nás to nevydrží, našetří nějakou tu korunu, něco málo podědí a zdekujou se z města. Nic se nevyrovná morálnímu uspokojení novopečeného pěstitele fazolí z Vysočiny, který ukazuje na Instáči všem zkaženým kokotům z metropole, že on s krachem civilizace nemá a nikdy neměl nic společnýho.

Plně vybavená soběstačná eko-minichajda se dá dneska pořídit už za příznivá dvě mega. Po zhroucení civilizace v ní můžete žít, dokud se nevysere solární panel. Za čvrt mega je pak dostupná chatička navržená idealistickými druháky architektury, ve které se dá přežít, pokud nemrzne. Každopádně bydlet na patnácti metrech je cool, jak vás na propagačních materiálech přesvědčuje svalnatý vousáč posedávající v kostkované košili před montovaným útočištěm z OSB desek.

Ekospotřebitelé

Do boje proti globálnímu oteplování vyrazily papírové nákupní tašky, pračky s energetickou náročností A+++, auta plnící normu Euro 6 a domy s energetickou třídou “mimořádně úsporná.”

“Změna myšlení už se nedá zastavit,” pochvaluje si dvojice udržovaných Pražaček na cígu před café Sladkovský. I v těch nejzapadlejších koloniálech se už začaly objevovat šunky s environmentálně optimistickými etiketami. Každej křupan dostal možnost podílet se na záchraně planety.

“Šetřím životní prostředí” hlásá obří papírová kabela v Lidlu a spokojená Pražanda naplňuje zbožím rovnou dvě, aby záchranu urychlila. Když pak s nákupem v náručí sjíždí po eskalátoru do garáží, udržitelnost jejího životního stylu jí hřeje na prsou. V hybridu přejíždí do pasivního domku na dohled přírodě a při poslechu tichého broukání rekuperační jednotky přemýšlí, jestli se manžel vrátí dneska z práce před desátou.

Trapnost lidstva dosáhla planetárních rozměrů. Potom, co dvěstě let průmyslové výroby zkurvilo vodu, vzduch a půdu na dalších tisíc let dopředu, si myslíme že menší spotřeba mikrotenových sáčků nám zachrání prdel. Tedy nám, ne našim dětem. On ně nám stejně ani nejde. Pokud bude v domově důchodců dost vody na zapití antidepresiv, chcípneme ještě tak nějak v pohodě.