Ať už jste položili základy své rodiny v toitoice na hudebním festivalu nebo na matraci Dormeo na splátky, výsledek je stejný: zákonem ošetřená povinnost udržet dítě při životě. Ne nadarmo dostávaly německé matky od fýrera železný kříž za páté dítě. I polovzdělanej Rakušák z devatenáctýho století věděl, že je lepší si válet šunky pod palbou na ostnatým drátě, než se starat 24/7 o děcka.

Emancipace způsobila, že chlap už nerovná manželku a děti slovem, řemenem ani zlaťákem, z jeho autority nezbylo nic. Pořád ale existují způsoby, jak se může moderní otec vyvlíknout z přebalování, pudrování, převlíkání, krmení, tišení, hraní, koupání, uspávání… Jen místo přísných povelů živitele a veterána z dvou válek se evolučně uchýlil v drobným lstím, podvůdkům, výmluvám a někdy až dětinsky očividným lžím.

Všichni jsme se zamlada v kolečku škola-skaut-brigáda naučili ulívat. Tehdy jsme ještě netušili, že tohle bude ze všech skillů ten nejdůležitější. Kdo se chtěl v oddíle pozitivních blbečků vyhnout sekání dřeva a škrabání brambor, naučil se velmi rychle chodit na latrínu dlouho a často. Každý student s mozkem v hlavě věděl, že nošení třídnice mezi jazykovými skupinami neslouží k získání náklonnosti třídního, ale k několikaminutovému bloumání po zšeřelé chodbě. Stejně slastné nic zažívá brigoš bezpečně zašitý za boudou, zatímco pozitivní blbečci vykládají kamion.

Ve srovnání s brigádou v drůbežárně je pečovat o dítě jako totální nasazení. Na rozdíl od brigády totiž po čtrnácti hodinách nekončí. Bez ulívání a obechcávání milovaného partnera se proto neobejdete.

Druhá práce

Až poté, co si uděláte dítě, zjistíte, že na práci je nejhorší, že v pět skončí a musíte jít domů. Abyste se vyvlíkli z pomoci zničené manželce, najděte si další zaměstnání.

Místo, aby vám zničená manželka ve dveřích lifrovala doruda rozeřvané, posrané mimino, zvesela vkráčíte do coworkingového hubu, kde s partou postpičí budete až do noci spekulovat coby kdyby ve světě mobilních aplikací. Když už partnerka začne kolem vaší kratochvíle moc čmuchat, většinou pomůže vážné zahledění do očí: “Miláčku, chceme si přece splnit sny dřív než budeme staří” a významně poklepat na ceník dřevostaveb.

Protahujte, co se dá

Stejně jako se šetří peníze korunka po korunce, šetří se při společné péči o dítě čas vteřinka ke vteřince. Všechno je možné protáhnout a tím čas strávený se řvoucím harantem přenášet na druhou polovičku: cestu do patra pro teploměr vzít přes všechny místnosti s tím, že ho nemůžete najít, kalhoty si třikrát obléct a svléct s tím, že se nemůžete rozhodnout, které si vzít…

Nejefektivnější je samozřejmě sraní, protože i navzdory dlouholetému soužití na vás během čtení mobilu na míse bude manželka pravděpodobně jen řvát přes dveře. O něco horší je sprcha, protože v ní se vás neštítí kontrolovat.

Stavte dům

Co je to pokrývání střechy na letním slunci oproti dvacetihodinovému zjišťování důvodů pláče? Pokud žena neskočí na kecy o druhé práci, začněte stavět barák. Tradiční dělba práce se prosazuje snadněji s ksichtem od malty. Navíc hypotéka, která se na stavbu váže, vyvolává ve všech členech domácnosti oprávněnou úzkost snižující aspirace na důstojný a plný život. Kecy typu “Já chci žít a ne přežívat” s vidinou dvacetitisícové měsíční splátky po dobu 35 let přestanou dávat smysl i té nejemancipovanější matce.

Příbuzní a přátelé

S dítětem se velmi rychle naučíte bez slitování zneužívat lidi ve vašem okolí: “Pohlidal bys mi ho na chvíli? Kdyby se to trochu protáhlo, tak mlíko se připravuje takhle.” Když si potom po pěti hodinách dáváte v hospodě desátý pivo, můžete si být jistí, že se vašemu dítěti daří dobře. Není nad vystreslýho kamaráda, který cítí úzkostnou zodpovědnost za cizi dítě a navíc nechce vypadat jako retard, co se „neumí postarat“. Vlastně je to úplně stejná metoda jako skrytá kamera, ve které performer hodí cizím lidem do náruče dítě a uteče. I ten nejvyjukanější hulič v sobě nosí ukryté semínko zodpovědného pěstouna.

Zaštiťte se mužstvím

“Miláčku, co mám dělat, abys získal trochu mateřského citu? Nacpat ti děcko do prdele a dvanáct hodin ti ho z ní pomalu tahat?” ptá se moderní žena, když zjišťuje, že její starej fakt není schopnej uspat syna tak spolehlivě jako ona. Jo, starý dobrý mužství. Bohužel už nejsme součástí poctivé generace chlapů, která měla se svými dětmi kontakt jen přes řemen, natož aby se jedinkrát pokusila je utišit v náručí.

I v dnešní době se ale pořád dá vymluvit na poloretardovanou chlapskou obhroublou nemotornost a vzbudit v ženě obavy, že dítěti spíš ublížíte. Pokud je vaše partnerka aspoň trochu blbá, tak vám na to skočí. Dokonce se pak cítí nepostradatelná aspoň v nějaké oblasti žití.

Číst tenhle článek

Věříme, že nejeden rodič si tenhle článek přečte s výmluvou, že kontroluje firemní email.