Závěrečná část trilogie, jejíž první a druhý díl jste mohli na stránkách Priglu v poslední době sledovat, nás zavede až na samý kraj debaty tří mudrců v hospodě U pavouka. Kromě finálního rozuzlení otázky „Co je to flákání“ se totiž naši hrdinové rozhodnou platit:
Filosof: Rozlišili jsme život člověka na práci, flákání, zábavu a vatu, ale já myslím, že existuje ještě pátá poloha a tou je poslání.
Sociolog: Můžeš být flákač a mít poslání? Podle mě to nejde dohromady.
Informatik: Pokud ovšem tvým posláním není flákání.
Sociolog: Ale to může říct každej flákač.
Číšník: Ještě něco na pití?
Filosof: Dal bych si neperlivou vodu.
Číšník: Koho? [zmateně odchází]
„Ve flákání se projevuje nostalgie po ráji“
Filosof: Obávám se, že v průběhu rozhovoru jsme šli příliš do hloubky pojmu flákání a teď už nemůžeme dát jasné odpovědi.
Sociolog: Ale to jsme ani nechtěli. Navíc podle mne lze flákání vymezit pouze negativně.
Filosof: Pokud řekneš, co flákání není, říkáš tím i co flákání je. Například řekněme, že skutečné flákání nemá žádný obsah.
Sociolog: Čili se shodujeme na tom, že je to práce s bezobsažností.
Filosof: Podle mne se v něm projevuje nostalgie po ráji. Flákání je ráj.
Sociolog: Je to ráj, to ano…
Informatik: Co dělali lidé v ráji?
Filosof: Jenom se tak flákali, dokonce si myslím, že se ani nebavili.
Sociolog: Ona bezobsažnost je popsaná i v Bibli. Neměli práci ani se nesměli snažit o poznání.
„V hospodě se lidé flákají. A to výborně“
Filosof: V poznání je lopota… Teď si uvědomuji, že „lopota“ a „lopata“ jsou velmi podobná slova. Nicméně zpátky k flákání. Řekli jsme si, že se v něm odráží touha po ráji. Tahle touha je pokřivená třeba u pití alkoholu. Člověk se chlastáním snaží dostat do stavu, kdy se do ničeho nenutí a vše se děje jen tak. Podle mě ale dehonestuje ryzí pojem flákání.
Informatik: Pořádně chlastat je práce, navíc to sebou přináší spoustu problémů, které je třeba řešit.
Sociolog: Souhlasím, že je to práce. Musíš se překonávat, když chceš zůstat v hospodě deset hodin denně. Na druhou stranu si myslím, že v hospodě se lidé flákají. A to výborně.
Filosof: Představme si situaci, že sedíš sám v hospodě už osmou hodinu. Najednou dorazí tvoji přátelé. Pokud jsi skutečný flákač a nebude se ti s nimi chtít dál vysedávat, prostě odejdeš. Nebudeš se kvůli nim nutit. Jde o autenticitu prožívání.
Sociolog: To každopádně. Představme si ale jinou situaci. V deset ráno potkáš před školou nebo zaměstnáním kámoše a jdete si spolu namísto přednášky či práce na pivo povykládat. V tu chvíli se výborně flákáte.
„Flákání v ortodoxním smyslu se projevuje co nejdelším spánkem“
Informatik: Moment, úplně přecházíte onu negativní definici a sice, že flákač nic nedělá. Myslím tím vůbec nic.
Sociolog: Flákání v tomto ortodoxním smyslu se pak projevuje co nejdelším spánkem, jak jsme o něm mluvili na začátku.
Filosof: Ale takové už volně přechází do touhy po smrti.
Sociolog: Zásadně nesouhlasím, je to touha po životě. Já vyloženě miluji spaní.
Filosof: Upřesním to. Jedná se o touhu neexistovat v realitě. Když spíš dvanáct hodin denně a potom si dáš ještě čtyři hodiny nášup tak podle mne nechceš moc žít respektive ne bděle.
Číšník: Tady jsou ty topinky.
Sociolog: [na filosofa] Ty jíš topinky příborem?
Filosof: [na sociologa] Je na tom hrozně moc sýra. Moment, to že se bavíme, jestli jíst topinku příborem nebo rukama, jaká je to vlastně aktivita? Práce?
Sociolog: Podle mě to není ani práce ani vata, ale něco mnohem primitivnějšího.
„Dva flákači se spolu flákat mohou“
Informatik: Mám otázku. Je vůbec možné se flákat s někým?
Sociolog: Určitě! Na druhou stranu, pokud se flákáš jenom s někým, tak nejseš flákač. Každopádně dva flákači se spolu flákat mohou.
Filosof: A nemusí. Na to nezapomeňme.
Sociolog: Až díky tomuto rozhovoru jsem si uvědomil, jak zásadní problematika flákání je. Že mezi mnou a některými mými známými je tak propastný rozdíl. Oni se třeba snaží o to, aby všechno udělali co nejlépe. Pracují na tom se ožrat, pracují na tom se pobavit.
Filosof: Jsou urputní.
Číšník: Ještě pivo?
Sociolog: Ne, zaplatíme.
