Někdo chce umřít v devadesáti před plápolajícím krbem s mladou prostitutkou, někdo v pětadvaceti po divoké přestřelce s Al-Káidou. Jediný konec, který jsme si v patnácti dokázali představit my, byla smrt nudou. Dlouhou a ubíjející nudou. Jenže se to nějak zvrtlo.

„Nikdy se nenudím,“ říkávali dřívější pitomci v šortkách vesele poletující po parku za mičudou. „Život je nuda a nedává smysl,“ pózovali jejich dekadentní vrstevníci, nalívali se chlastem a u toho s neuměle potlačovaným zájmem koukali ze zahrádky, kdy dá konečně nějakej z těch pitomců v šortkách gól.

Jestli v něčem ty internety a facebooky udělaly bordel, tak je to stará dobrá nuda. Zašívání v práci, zábava doma u bedny, čtení v šalině a kámoši v hospodě jsou mrtvý scénáře. Čumět celý dopoledne do blba a u toho chlastat už není výrazem rezignace na veškerou snahu. Naopak je to odvážná akce člověka, kterej má koule se na několik hodin dobrovolně odstřihnout od nekonečně ubíhající zdi Facebooku.

Zábava je nová nuda

„Celou noc jsem poslouchal osmdesátkovej f.a.k.t. – j.a.k.o. – d.o.s.t. – š.p.a.t.n.e.j. pop,“ zdůrazňuje mladej (ještě pořád trochu) hipstr po šichtě v korporátu, jak moc se předešlou noc nebavil. „Ráno sem si lupnul dva lexíky a šel do práce,“ doplňuje a vypadá to, že neví ani dnes, co a proč vlastně říká a dělá. Když ale tuhle nanicovatost překlopí do facebookovýho postu, najednou to nějak dává smysl.

I absurdní komentář z nudy o nudě si většinou vyslouží lajk, fotka kousku městskýho úpadku na Instagramu zajistí ležérní znuděnou image. Pro sociální sítě naředěný umění a ironickej humor vytváří pořád další a další vrstvy nudný zábavy. Nadšení blbečci s mičudou už byli vyloučeni ze znuděných kolektivů a zmíraj na sociálních okrajích ve skautských oddílech, kde se nakonec z nudy navzájem všici oprcaj.

„Já ani nevim, jestli a kdy se vůbec nudím“ razí dezorientovaně copywriter každodenně po třech hodinách „práce“. Předstírá, že fachá, i když s kámošema chlastá na chatě. Přes týden v coworkingovým centru “upouští páru,” jak kdyby obchodoval na burze: čumí tajně na porno, chodí zaliskat sdílený hajzlíky a to všechno kvůli inspiraci. O svým rozpoložení pravidelně a spokojeně informuje při cígu před coworkem lidi, který nezná, ale má o společnost postaráno. Doopravdy zpanikaří, až když zjistí, že si zapomněl mobil a nebude v šalině po cestě do sídlištního pidibytu dvacet minut online.

Technika nudy

“Sledování Facebooku je první věc, kterou 67 procent uživatelů udělá jako první po probuzení,” chlubí se Zuckerberg v prezentaci pro inzerenty. A skutečně, třičtvrtě národa se zalepenejma očima otvírá Facebook, aby své celodenní nudě dalo tvar až do usnutí.

Když vám pod prstama po informační dálnici sviští jedinečné životní okamžiky z celýho světa, jeden za druhým s kadencí odpovídající vaši schopnosti scrollovat, mozek rychle otupí a chce stále silnější dávky: napadení medvědem není tak zábavný jak škytající chlapeček při zpěvu britský hymny, ale i to je hovno oproti tomu, že vašemu kámošovi vaše kámoška nepotvrdila “Ve vztahu s”.

Ať je nuda jak chce kurevská, můžeme se hodiny a hodiny bavit, jak dobře je nastříhaná, zaostřená, nabarvená, ozvučená nebo nepovedená. Zákoutí rozpadlýho Detroitu, momentky z newyorskýho metra, hi-tech pičoviny z Japonska, fotky z postelí celebrit s perfektním makeupem jakoby po sexu a skoky do vody z padesáti metrů. Na rozdíl od televize to všechno můžete sledovat i v práci a na rande.

Vod hoven

Když se lidi z měst před dvě stě rokama nahrnuli do lesů objevovat krásy vlasti, od hoven zaliskaní vesničani je právem považovali za kretény. „V lese rostou maliny a houby, to se dá sežrat, krásnýho tam není nic,“ kroutili hlavama při kydání hnoje. Ještě chudáci nevěděli, co je to nuda. Dnešní vesňové už objevili nudu i televizi a vyčistili se od hoven, ale stejně nevěřícně koukaj na magory, kteří se v patnáct let nevymalovaný putyce ptají na wi-fi a autisticky se smějou záporný odpovědi hostinskýho.

Jediný, co je rychlejší než Facebook, jsou točící se válce s citrónkama a BARama, který chodí sledovat dlouholetí pikaři znudění z fetu.

I v debilním chudým Česku se uživí padesát televizních programů, který soutěží v tom, kdo udělá nudnější pořad o vaření, kdo sežene vysmaženější moderátorku soutěže o tři tisíce korun a kdo hůř nadabuje kdysi nadějnou americkou show.

Spěchači

„Kvůli nudě, lidi páchají sebevraždy.“ říká zakladatel neexistujícího Boring institutu v dokumentu Nuda. Lidi před nudou prchají v mnoha variacích.

Aktivní pitomci se jako vždy snaží nudu vytěsňovat ještě horečnější aktivitou. „Mám tři sta nepřečtenejch emailů, mám tři sta nepřečtenejch mailů!“ pobíhá po kanclu zpocenej manažer s energy drinkem v ruce a okázale nestíhá. Tu samou historku opakuje večer místo sexu své deprivované přítelkyni. Elektronický média umožnily milovníkům vytíženosti svoji hektičnost posunout do metafyzických výšin.

Podobně extatičtí jsou milovníci válení za rodičovský prachy. Ti ve svých studentských kutloších v dobách seriálovýho boomu zažívají nefalšovaný mediální orgie a mění se na chrliče složitých dějů a hltače informací o dalších sofistikovaně vyprávěných šedesátihodinových dílech. „Nevíš o nějakým dobrým seriálu?“ ptají se neuroticky mediální fetky, aby o nic nepřišly. Kvalitní zábava je full time job a na rozdíl od Ulice nedává čas se po skončení dílu vylít z piva u reklam.

Nudný celebrity

Když si Agáta Hanychová zajíždí čímsi mezi nohy směje se tomu a vyvěsí to na net, nepředpokládá, že by to někoho bavilo.  Ale stačí to. Stačí cokoliv, při projíždění cizích profilů rostou celý generace virtuálních psychologů. V nekonečný nabídce pořadů na vaření, novejch druhů jógy, mexický kuchyně, přípravků na hubnutí a vzdělávání v oblasti těla se nerodí jogíni, atleti nebo kuchaři ale experti na komunikaci. Kdo totiž dneska není komunikační expert, musí si připustit, že je líný depresivní a nudný hovno.

„Neumřeme hlady, ale umřeme nudou!“ buráceli mladí Frantíci na barigádách v revoluční Paříži 68. Po čtyřiceti letech tuhneme u komplu zábavou a sledování riotů na YouTube se stalo další složkou internetový zábavy, která nám ani nedovolí chcípnout.