Alkáči, pijani, vinaři a pivaři vědí o problému abstinence málo a je pod jejich rozlišovací schopnost sledovat rozdíly mezi lidmi, kteří nepijí. Vždyť „dej si to svý pito,“ se řvávalo už za našich otců směrem k nejsměšnějším figurkám každého bodrého kolektivu. Přesto i mezi abstinenty se dělí svět na tvrďáky a měkkejše.

Drinkem, který lajnuje ostrou dělící čáru mezi abstinenty, je kofola. Kofolář je za drsňáka. Má kamarády mezi pivařema, s kterejma chodí do hospod. Dokonce byste si ho díky kouřem nasáklýmu oblečení mohli s pivařem splést. Kofoláři se sdružují i mezi sebou, obvykle hrají stolní hry nebo jen tak klábosí a nudí se. Pro hospodské jsou každopádně pohroma. Osm kofol za večer prostě nikdo nevypije. Drobnou raritou je, že kofoláři se celkem rádi baví historkama o tom, jak se někdo někde hrozně střískal, které pochytili od svých pivařských kamarádů.

Druhou komnatu abstinence obývají návštěvníci čajoven, čajovníci (také čajové konvice, či čajíčci – jak je posměšně titulují kofoláři). Zatímco kofolář se kulturně od pivaře příliš neodlišuje a na ulici ho nejspíš ani nepoznáte, čajovníci jsou v podstatě sekta. Stýkají se takřka výhradně mezi sebou, mají life-stylové záliby jako esoterika, orientální a povšechně etno hudba a introspektivní psychologie.

Čtyři partnerské dvojice vystudovaných psychologů, které se sobotu co sobotu scházejí, aby – moderováni vybraným párem – řešili domluvené psychologické téma, jsou jen pomyslnou špičkou ledovce. Jeho základnu tvoří tisícovky štěbetajících čajíčků na polstrovaných podlahách nebo luštících čínské a indonéské logické hry, jimiž si snaží krátit dlouhou chvíli. Tyto hlubiny však zůstávají Priglem neprozkoumány.

Foto vygooglováno bez laskavého svolení webů:
chujopleti.unas.cz
jasmin.webgarden.cz