Ti nejchudší pracanti z vesnic, kteří se den co den lopotí hodinu do práce za dvanáct hrubýho, dostávají na uvítanou i rozloučenou od brněnských plánovačů pořádnou čočku. Teď nemluvíme o těch šťastnějších, které sváží speciální linka přímo k Zetoru, ale o těch, kteří dobývají srdce metropole na linkách 701 a 702.

Každýmu, kdo prošel po Úzké nemohl uniknout lidskej štrůdl z mamek prohýbajících se pod tíhou nákupních tašek, rozjařenejch zámečnickejch učňů flirtujících s vrstevnicemi kosmetičkami a do prázdna zahleděných proletářů.

„Jezdím vocaď už jedenáct let,“ svěřuje se Mirek čekající ve frontě na autobus. „Já už to mám zjištěný. Když přijede bus a já su ve frontě dál jak dva metry za nárazníkem, tak vím, že si určitě nesednu,“ dělí se o svoje zkušenosti jeho kamarád. Než se vydáte na každodenní pouť přes Viničné Šumice, Kovalovice, Pozořice, Sivice, Tvarožnou a Mokrou-Horákov, je dobré se vymočit. „Dřív se chodilo za Prior, dneska je neoficiální latrýna u kontejnerů.“ popisuje Mirek.

Depresivní genius loci na Úzké přetrvává. I když naproti přes ulici vyrostl na hliněným place kancelářskej komplex a tam, kde se táhly hloučky Gruzínců, Býtešáků a Ukrajinců podél plotů a zaplombovanejch výrobních hal na Zvonařku, dneska svítí Vaňkovka, atmosféra zůstává ponurá.

Tady, kde čekají Šumičáci a Vítovičáci, akorát přibyli bezdomovci spící na lavičkách a více či méně výhružně žebrající o cigára. Slušně oblečení mladí čórkaři se připravujou na nákupní horečku. „Kluci, budou vánoce, nechcete nějaký parfémy?“ ptá se nás ve vší slušnosti jeden z nich.