Jestli na Priglu o něčem kromě neschopnosti a flákání máme povědomí, tak je to poslouchání cizích keců v hospodách a kavárnách a zavádění nekonečných debat s ožralama různýho věku a různých trápéní. Zodpovědným odposlechem se člověk dozví věci, který mu jinak nikdo neřekne. Většina lidí sice chodí kalit do hospod, kde potkávají podobný vocasy, jako jsou oni sami, pořád jsou ale knajpy jedním z mála míst, kde si stavební inženýr může vyslechnout debatu lektorek kalanetiky.

Už v pubertě jsme zjistili, že životní moudrost se nedozvíte od učitele těsně před důchodem, nýbrž od návštěvníka non-stopu těsně před pochcáním. Poslouchat cizí kecy v hospodách a kavárnách není neslušný. Je to jednak nevyhnutelný, ale hlavně se jedná o nejrychlejší a nejpřesnější poučení o životě. Kvůli obnovený kavárenský kultuře by se člověk mohl bát, že starobylá moudrost zasmrádlých čtyřek upadne do zapomnění. Opak je pravdou, poslouchat kavárenský kecy může být ještě poučnější. Ukazuje se. že lidi co mají na kafe nejsou míň zoufal než ti, kteří investujou výplaty do piv a cigár a když se zavře, tak se všichni stejně sejdou v nonstopech.

De to dělat všude

Hardcore mezilidská seznamka, která nastává v Hnědým nonstopu okolo čtvrtý ráno, kde vám bývalý divadelní režisér udílí rady typu: „Prodej se, zkurvi se, budeš mít prachy“ s tím, že se to jednou bude hodit a pak odejde žebrat od cigánů piko, není jedinej prostor, kde se dá probourat sociální bariéra a vykouknout ze svý sociální bubliny.

V hospodách a knajpách starýho střihu si většinou musíte přisednout k partě ožralých solvín, abyste zjistili, že to jsou vysloužilí francouzštináři, kteří makaj už deset járů jako revizoři.

Kavárny designovaný na přečtení si novin a pracovní schůzky v českým prostředí rychle zmutovaly v místa vhodný k rádoby kultivovanějšímu chlastání. Malý stoly a jejich vzájemná blízkost vás tak nutí poslouchat vínem otevřená srdce, i když nechcete.

Že jsou doktoři promiskuitní macha a mladý mamky doma tajně pijou, ví každej. Stejně jak to, že hudební publicisti nejradši kalí u jukeboxů, který pak v ožralosti dojatě objímají.

Jak lidi z kosmetickýho byznysu ovládají zeměpis se ale člověk dozví jedině, když poslouchá, co si povídaj zmalovaný čtyřicátnice u kalvádosu. „V Izraeli všichni všechno očuchávají, horší jsou jenom Portugalci. To je země s nejmenší spotřebou kuchyňských čističů a ještě si nemyjou prdele.“

O učitelkách si člověk většinou potvrdí zažitý klišé: „Třikrát to neuměl, třikrát dostal šanci, napočtvrté jsem ho před celou třídou tak ztrapnila, že si dokonce začal vést sešit!“  Platí i to, že dost pijou a že aspoň svoje vlastní děti mají rády.

Jaký mají apetyt „na mužské“ slovenské producentky pracující v Anglii se taky jinde než v hospodě nedozvíte: „Má velkú charismu, je vysoký, to mám ráda, aj hezký, ako chlap, vieš?, Vela vtipný a ak ma chláp rozesmiava, tak to sa mi nepáčí, naozaj,“

Vztahy

Občas bývá překvapivě náročný odhadnout, jakej vztah spolu dva lidi u stolku mají. Když si v duchu tipnete, že tihle dva jsou tu na obchodní schůzce a jeden z nich brzo skončí s novou pojistkou nebo druhem účtu a pak zjistíte, že celou dobu odposloucháváte rande dvou píáristů, je jasný, že o pravým kancelářským světě pořád víte hovno.

Celebrity aka Céčka

Nic se samozřejmě  nevyrovná tomu, když v hospodě potkáte celebritu. Kdo jiný než celebrita ví, že i Mirek Donutil má i tak zasmušilé chvilky, jako by na něho zrovna přišli exekutoři a zůstalo mu jen jeho pověstné 3+1. Pokud se celebrity zrovna nehoufujou s jinýma celebritama, celou konverzaci udávají svejma kecama nebo významným mlčením samy. Problém je v tom,že v Brně je tak trochu celebrita každej, kdo má Facebook nebo dělal nekdy osvětlovače.

Překvápka s pracovním trhem

„Tak dělal jsem toho hodně, při práci na časopisu divadelního festivalu pro JAMU jsem se naučil především rychlost, pohotovost a schopnost improvizace,“ rozjíždí to pětadvacetiletej kluk na starší bábu v bistru se zdravým jídlem.

„Spolupráce s Janem Sobolem na filmové produkci  pro mě byla důležitá svou precizností a nutností koordinace velkého kolektivu. Tam jsem se naučil týmové práci. Pro mě je důležité pracovat s lidmi, co mají za sebou zajímavé projekty,“  chrlí ze sebe nadupaný síví.

„Čili se dá říct, že máte rád práci s lidmi?“ přerušuje ho otázkou bába a začíná být jasný, že se klučina právě potí na pracovním pohovoru.

„Rozhodně. Když jsem byl na stáži v Dánsku, kde jsem režíroval pohybové představení na jednom tamním projektu, tak se mi líbila právě práce s lidmi z různých kultur, lidi mě baví a zajímají, jsou pro mě zdrojem inspirace, a proto jsem i tady. “

„Dobře, takže byste chodil dvakrát týdně, Linda vás naučí, jak se dělá kafe a časem byste snad mohl směnu zvládnout i sám,“ klube se nakonec z paní nikoli kulturní manažerka nebo producentka, ale provozovatelka bistra. Mladík práci s vděkem v talentovaných očích příjmá.

Generační propast

Je to smutný a s přibývajícím věkem to bude ještě smutnější ale devadesát procent volnýho  času se bavíme se stejně starýma lidma. Zjistit, co trápí jiný věkový skupiny, se dá nejlíp v hospodě.

Věta jako: „Můj fotr dává mámě do kabelky kladivo nebo vrtačku, aby ji pak překvapená vyndala až v práci. Připadá si tak vtipnej,“ tak už jen připomene starý časy bydlení s rodičema. Postarší sympatizant Miroslava Sládka toho zas ví o vlivu StB na trh s matracemi víc než kdokoli jinej.

Tenhle starší kus věkovýho spektra v Brně nabízí zejména odborníky na socialistický hospodaření nebo živoucí ukázky toho, co je to promarněnej život. „Kdyby mi bylo znovu dvacet, pětadvacet, třicet, klidně pětatřicet…“  vypráví pán, co si přisedl. A protože má průmyslovku, vtlouká nám do hlav, že nejdůležitější pro člověka je vzdělání na průmyslovce. Zajímavou promarněnou naději nám poskytla i trampka v klouboku, která v roce 1990 plná optimismu řečnila na náměstích a doma si psala projevy. Na pódium se sice dostala jenom v Kuřimi, Blansku a Tišnově, přesto může dnes říct: „To byste něvěřili, jak sem byla blbá“

Kecy odposlechnutý v hospodách vypovídají o světě českých opilých zoufalců, kecy z kaváren zas o lidech co pijou víno v pracovní době a říkaj tomu pracovní schůzka. V čajovně se úchylně šeptá a uslyšíte tam leda objednávku Eshan Mao Feng Cha. Pokud by člověk toužil po nějakém objemnějším poznání a cizích krajích, nezbývá než se vrátit do postele k Simpsonům nebo South Parku, tam najde všechno.