Kategorie Průvodce

Kdo je větší kokot? Ten, kdo před pár lety jako první v Česku začal fotit a číslovat na Instagramu polévky Pho, nebo ten, kterej to samý dělá od letošního jara? Úroveň debility je v obou případech tak zdrcující, až se od sebe nedají rozlišit. Čtěte dál

Ať už chodíte do práce kvůli tomu, abyste měli na piko nebo na hypotéku, nebo vás baví jenom tak krást sešívačky, na pobytu v ní není nic radostnýho. Jediný, na co se může negr skutečně těšit navzdory mrskosti pracovní pozice nebo intenzitě kocoviny, je oběd. Čtěte dál

„Někteří lidi jsou fakt až tak v prdeli, jo?“ zvedá zaujatě oči od novin investor-miliardář. „Nedalo by se z toho něco vytěžit?“ obrací se na svého francouzského buldočka s rodokmenem dohledatelným do 14. století. A tak přišly Tesca, Homecredity, Cetelemy, a poté, co se zdálo, že už není co vyzobávat, i pyramidový systémy na cokoli. Čtěte dál

Piče od médií stejně jako piče z lidu mají stovky receptů vedoucích k životnímu naplnění. Všechny jsou na hovno, jsou blbě opsaný z jinejch médií anebo – po pár letech neúspěšnýho mladickýho vzdoru – doslovně převzatý od táty a mámy. Jedinej, kdo má v týhle zběsilý hře reálný výsledky, jsou dýleři farmaceutickejch korporací, kteří s uspokojením sledujou křivky růstu prodeje bobulí pomáhajících lidem ve chvályhodným úsilí nezabít se.  Čtěte dál

„Rodiče se tahali s pluhem na poli, nebo s paleťákem po skladu a jejich děcko trůní na ergonomický židli. Sny se můžou splnit i v coworkingovým centru, stačí si jít za svým.“
Zdroj: Facebook Čtěte dál

S rozluštěním namlouvacích rituálů na univerzitách si nevědí rady ani teoretici evoluce. I když každá fakulta a každej obor má svý specifika, všude hraje roli inteligence, což nemůže mít jiný než tragický následky. „Kdyby byl pravěk, tak já sem mrtvej a ty seš lúzr,“ povzdechne si přiopile magisterský student archeologie, když líčí kamarádovi – studentovi Staré hudby, jaký masivní kosti Keltů vykopali na Pálavě. Čtěte dál

„Až doděláš tu polívku, můžeme se jít podívat, jaké mají televize.“ Takové věty říkám denně. Mohu si to dovolit, je mi přes třicet let. Někdo v osmnácti drtí prošlý rohlík z potravin U Vašuta a u toho přemýšlí, jestli posledních dva tisíce let evropské filosofie nebylo jen komentářem k Platónovi. Jiný zase v garáži u rodičů rozjíždí start-up s globální ambicí. Oběma ale v mozku tiká časovaná bomba debility. Zbývá jim zhruba deset let. Čtěte dál

Vážení spoluobčané, lidská zbytečnost a zoufalství byly tmelem našich všedních dní v předchozích letech a bude tomu tak i rok letošní. Svět nemá smysl, umřem a nic se nestane. Zpívá o tom i Honza Nedvěd, takže se na toto téma nemusíme hádat. Přesto však, když nepočítáme osudu plně odevzdaný těžký alkoholiky a buddhistický mnichy, kteří zničí pracně vysypávaný obrazy z písku hned, jak je po několika měsících dokončí, málokdo se s vlastní zbytečností vypořádává se ctí. Čtěte dál

„On existuje i jiný sex než z lítosti?“ díví se Barney v Simpsnech a ve vrtulníku si to rozdá s novinářkou z Washingtonu. Mužské časopisy pyšnící se radami na všechno ignorují obrovské množství potenciálních čtenářů – trosečníky. Dokonce i autoři knih s jednotným titulem „Jak sbalit ženu“ stylizují sebe i čtenáře do pozice neprobuzeného Casanovy, který má šanci se vyhrabat na kohokoli, pokud použije ten správnej otvírak. Čtěte dál

A: “Co tam chrapete do pice vas vyrazim vsechny!” B: “Za vterinku sefe uz to bude.” V takový výměně esemesek všichni poznáme, kdo je čí podřízený. To je ten, který nenapsal: “Uklidni se curaku este sem nevstal.” Čtěte dál