Vydejte se spolu s námi kouzelným žigulíkem na cestu časem. Do zlaté éry brněnského vekslu, kdy se na ulici místo titěrných pytlíčků s marijánkou šustilo s tlustými svazky bonů. Do dob, kdy veksláci byli spojenci homosexuálů v boji s totalitním režimem, a slečny při ranních návratech z diskoték hledaly klíče od bytu v kabelkách plných čerstvě oškrabaných brambor. Kde se tam vzaly? Čtěte dál
ROZHOVOR S BRNĚNSKÝM HOVNAŘEM
Někdo se stará, abychom měli v Brně dost piva, někdo dělá politiku a někdo řeší ucpaný potrubí pod hajzlem. Honza, hovnař s pětiletou praxí, zná Brno z nečekané perspektivy. Na jakým sídlišti se nejčastěji rozlejou hovna po kuchyňce a co všechno se dá najít v odpadu v milionářské vilce v Útěchově se od nikoho jiného nedozvíte. I když se Honza potkal za svou praxi s pár významnými lidmi, hovnařská etika mu nedovolí je veřejně naprášit. Obsah záchodu se drží pod pokličkou a funguje stejně jako zpovědní tajemství. Čtěte dál
PERVITIN LOVE STORY. TŘI PŘÍBĚHY BRNĚNSKÉ ULICE
Brněnský perník je pojmem nejen v České republice. S mírnou nadsázkou se dá říci, že se jedná o stejně slavné spojení jako plzeňské pivo, mladoboleslavská Škodovka nebo karlovarské knedlíky. Vyrábí se z pseudoefedrinu obsaženém v lécích proti chřipce jako jsou Paralen Plus, Nurofen Stopgrip, Modafen a tak dále.
Rozdíl mezi brněnským a jinými pervitiny je ten, že ho vaří borci, kteří svému řemeslu opravdu rozumí. Recept na jeho přípravu lze s trochou snahy sehnat na internetu, ale co odlišuje kvalitní fet od šitu je právě know how vařiče. Čtěte dál
Adamov – město legend
Adamov není zrovna vyhledávaný předměstí. Lidi odjinud tady nechtěj trávit klidný stáří, dětství ani jinou životní etapu. Přesto tady lidi žijou. A někteří i pracujou. Od krachu Adastu většinou v Brně. Za prací do města se odsud nejezdí v luxusních autech, ale vlakem. Nejdůležitějšími uzly města jsou díky tomu dvě nádraží.
První vlaky odjíždí už okolo pátý. Do těch nastupují ti, na který každej sere a oni na oplátku serou na všechny. S každou další várkou lidí se pesimismus mírně snižuje, ale až školáci vyrážející okolo sedmé se čas od času zasmějí. Zbytek má ve zvyku se sice pozdravit, ale jinak se nikdo s nikým nebaví. Možná není o čem, situace je bolestivě jasná. Čtěte dál
Odhalení: Pravá tvář Matěje Hollana? Chlapečci a koks
Matěj Hollan sám sebe rád představuje jako „nesmlouvavého kritika poměrů“, „novodobého disidenta“ a „bojovníka proti korupci a hazardu“ ve městě Brně. Rád a často vytahuje kartu morální nadřazenosti a vlastní čistoty. Má tak vysoké ego, že neváhal se svými přáteli – převážně židy a intelektuály z mediální homoekoteroristické skupiny Žít Brno – přejmenovat celé naše město na Krno a uvedl tak v omyl odbornou i laickou veřejnost.
Postavit pod Zelným trhem garáže a ulehčit přeplněným ulicím? Matěji Hollanovi se to nelíbí. Udělat něco s identitou města? Matěji Hollanovi se to nelíbí. Získat peníze pro brněnský hokej? Matěji Hollanovi se to nelíbí. MH bez rozpaků zahrnuje všechny městské úřady svými zbytečnými otázkami a pokud mu vytížení úředníci včas nevyhoví, neváhá je žalovat. Čtěte dál
Rozhovor se zlodějem: „Největší odvahu mají kapsáři”
Nikdo si nedělá iluze, že život pouličních čórkařů je med. Krádeže v obchodech, fet a neustálý stres se logicky doplňují. O tom, který druh čórek je nejnáročnější a co se děje člověku v hlavě těch několik kritických vteřin během krádeže, jsme si popovídali s našim Čórkařem u sklenice vody.
Prigl: Jak ses dostal k čórkám, v jakém věku a za jakých okolností?
Čórkař: Ze zoufalství.Utekl jsem z domu a neměl sem peníze. Potkal sem lidi, kteří ví, kam jít, třeba kdo ti dá peníze za auto. Čtěte dál
Manifest pasivního rodičovství
Brnem obchází strašidlo aktivního rodičovství. Jakoby rodičovství samo o sobě nebylo dost vyčerpávající. Workoholičtí rodiče začali organizovat přednášky, semináře, dílny a psát články za účelem přesvědčit běžné rodiče o jejich nedostatečnosti. Malý, sobecký a uřvaný diktátory povýšili na bohy. Každej vrtoch se mění v projev dětské kreativity, rozmazlenost je interpretována jako osobitost a každá čára na zdi je hnedka talentem hodným rozvoje.
Přinášíme opačný pohled a několik klíčových bodů pro pasivní rodičovství. Čtěte dál
FELIX XAVER O PANKÁČÍCH, SKINHEADECH, METALISTECH A EURODANCE
Možná ho znáte z Á Dvojky. K setkání s námi vybral hospodu Zágreb v Krpoli, která je podle jeho slov zajímavá tím, že se v ní schází hodně nácků. Řeč tudíž přišla i na ně, na pankáče. metalisty, devadesátý léta a celkově život subkultur v Brně. Občanským jménem Ondřej Daniel je historik, spoluzakladatel Centra pro studium populární kultury (CSPK). Zajímá se o subkultury a městské prostředí. Čtěte dál
PRŮVODCE KUSEM STARÝHO BRNA
Protože Starý Brno je velký jak Brno a v jeho hospodách se dá ztratit na celej život a pak to zabalit u svaté Anny, náš průvodce se zaměřuje jenom na malou oblast okolo křižovatky Leitnerovy a Kopečné. Je to jedno z mála míst, kde se v Brně můžete cítit jak ve městě a nevidět kolem sebe nic jinýho než domy.
Ke zchudlé romantice, kterou tvoří pavlačáky a hospody, se přidávají antikvariáty a dodávají tak těmto místům potřebnej intelektuální šmrnc. Častej pohyb lidí, co vypadaj, jak chartisti, tento dojem ještě zvyšuje. Motat se od hospody k hospodě tady jde, aniž by se člověk nějak zvlášť nachodil. Pít na mnoha místech v jednom dni se díky tomu dá za každého počasí. Čtěte dál
24 hodin v herně báru Peklisko
Už dlóho sem negómal, proč na takovým betelným sajtu jako je Prigl nejsó ňáký storky v hantecu. Tak jednó večír sem chytl rapl a ufachčil přes noc tento vál. Dófám jen, že to pro Vás nebudó žádný žgryndy. Bude to vo tom, jak na haluz makám v báru Peklisko, kde se nemasti kiby, ale kotí maty vo velký kačáky. Čtěte dál
