Kategorie Jak se chlastá

Zůstat v teple, nikam netrajdat, leda pro pivko do ledničky. Koronavirus tuto českou survival strategii povýšil na stěžejní faktor národní bezpečnosti. Ukázalo se, že zavřený hranice, zavřený bordely, dokonce ani zavřený hospody Čechům zas až tak nevadí. Umělci ve své vrozené zákeřnosti zaplnili sítě nevyžádanými koncerty, čteními a divadelními přenosy a zejména spisovatelé se odkopali jako nefalšovaní zmrdi, když neváhali do éteru nahrávat svoje karanténní povídky, ve kterých celýmu národu dokázali, že mají ještě nudnější životy než mzdový účetní. Čtěte dál

“Víš, co s manželkou děláme nejradši?” vyhrkne ze sebe ženáč, kterému se v očích leskne právě dopitý střik deci deci. Do té doby družný kámoš se najednou začne kroutit na židli a nervózně listovat nápojákem. “Vždycky když v jedenáct v noci konečně malej usne… tak jdeme vedle…” Kumpán se už téměř dotýká nosem sekce horké nápoje. “…a tam strašně žerem!” Čtěte dál

Pravda vítězí a kurevsky bolí. Spolu s komoušema z kanclů a fábrů zmizely popelníky a z šuplíků se vypařily láhve tvrdýho. Do piči šla i benevolence k ožralosti při výkonu pracovních povinností. Antidepresiva ztratily konkurenci.  Čtěte dál

Stát se rockovou hvězdou před dvacítkou a ufetovat se v hotelovým pokoji před třicítkou není ten typ šílenství, který by kvetl v českých luzích a hájích. Víc než sláva, lámání rekordů nebo osídlení Marsu je pro českýho chlapa důležitý zůstat v klidu. Pod růžovolícím hladinkářem Švejkem, usmívajícím se ze stěn našich hospůdek by heslo „Live fast, die young” nedávalo smysl. Naopak „To chce klid,” shrnuje bezezbytku mužství v srdci Evropy. Čtěte dál

Tvrdý drogy jsou intenzivní, rekreační zas nabízí možnost návratu do života. Člověk by si přál kombinaci obojího, ale jen jedna věc na světě mu to umí zařídit: Návštěva Brna. Čtěte dál

Řev, ježení srsti, nafukování rypáku – ještě před tím, než začali čeští samci chodit do hospody, vymysleli jejich zvířecí předchůdci, jak se vyhnout boji, ale přitom odejít z kolbiště se ctí. Lvi  naposlouchávají celé hodiny nuance v hlase konkurenta za řekou, aby se ujistili, že bude lepší zůstat na svý straně břehu, i obávaní žraloci bílí se obávají především o vlastní prdel a po přeměření soupeře důstojně odplouvají předstírajíc, že si nenasrali do oceánu. Čtěte dál

Dneska svojí životní lásku nenašla v hospodě, minulou středu ji zas nenašla na vernisáži a budoucího otce svých dětí nepotkala ani minulej pátek na technu, v práci už jsou všichni zadaný a bejvalej na smsku “Stejně mi chybíš” neodepsal. Chodit s někým sice nic nevyřeší, ale… Čtěte dál

„Nesnáším to! Vybrat si speciální tři dny v roce, kdy na sebe budeme hodní,“ rozohňuje se v hospodě v předvánočním sentimentu student filosofie a specialista na etiku. „Měli bychom se morálně chovat celej rok!“ vykřikuje a upřímně klopí panáky. Pivo a rum ve všech kámoších u stolu vyvolávají solidaritu s trpícím metafyzikem a každý vytasí historku o trapnosti svých blbých, nudných nebo aspoň nešťastných rodičů, a ještě horších prarodičů. Vánoce. Čtěte dál

“Voni na nás úplně serou!” končí každá debata o politicích a šéfech. Devadesát procent národa si přes ploty zahrádek, stoly paluší a sedačky šalin vyměnuje tohle moudro, aniž by opravdu chápali, co znamená. Důsledně se na někoho vysrat totiž není, jako když se od vás manželka v posteli odvalí se slovy: “Ježiš, ty dneska smrdíš.” Lidský teplíčko v tom nehledejte. Čtěte dál

Mám ráda alternativní divadlo, přeci jen jsem divadelní režisérka. Jediné, co mě na něm sere, jsou herci. Tenhle žánr totiž bohužel přitahuje lúzry jak sleva v hypermarketu. Čtěte dál