Kategorie Osobnosti

“Nechal jsem ho dvakrát si nasrat do gatí a pak už šel na nočník sám,” líčí otec v hospodě za vážného přikyvování kumpánů, jak svého potomka provedl přes klíčový milník života. Dál už to nerozebírá, v telce totiž začíná hokej. Netuší, blbeček, že mohl svoje poznatky o sraní mimo mísu rozvést na 150 stran a víc, pojmenovat to třeba “Jak se zbavit plenek dle starobylé indiánské metody” a prodávat za 256 korun včetně DPH, pořádat fekální semináře s mikrofonem na klopě, drobným občerstvením a melírovanou buchtou s letáčkama na dveřích. Čtěte dál

Obědová pauza v Karlíně. Meníčkovej talk je v plným proudu. “Věrka říkala, že Milena říkala, že to nikdo nechápe,” šeptá holčina nad lososem. “Já jsem mladá, takže bych chtěla být intern,” zní vedle nad cézarem. “Máme v týmu především mužský element, chtěla bych ho diverzifikovat,” sleduje kočena v zrcátku stav rtěnky po fenyklovým salátu. “Žádný den není stejný,” srká druhý víno postarší kolegyňka. Čtěte dál

“Znáte nějakou šikovnou švadlenku? Potřebuju někoho na úpravu oblečení. Budu toho mít docela dost…” Po tomhle statusu je jasný, že váš známej pozici Content Scout pro korporát skutečně získal. Uchazeče o solidní zaměstnání už nemusí zdobit jen saka nevýbojných odstínů, ale dnes i láskyplně opečovaný vous, košile něco mezi prací a zábavou, berlínská ba skandinávská zkušenost a svědomitě dodržované pravidlo psát “alespoň jeden vtipný status každý den.” Čtěte dál

Než Vieweghovi bouchla hercna, chtěl nám toho sdělit co nejvíc o mrdání. Pročež o něm napsal asi 25 knížek a natočil pět filmů a jeden seroš. Řadu let se nám jeho dílo nedařilo plně docenit, dokud jsme na něj neaplikovali poučku analytické metafyziky: když chceš vědět o čem to je, zjisti, o čem to není. Pak se ukáže, že Viewegh je hluboká studnice moudrosti o tom, co všechno v prcání řadovýho Čecha a v rituálech okolo chybí. Čtěte dál

Všichni doufáme, že do našich životů vstoupí něco vznešeného. I po dvaceti letech kontrolování žádanek o šalinkartu je člověk pořád schopnej věřit, že přijde aspoň ten diplom za dlouholetou službu městu nebo ho poklepe po rameni bývalej spolužák se slovy: „Tys byl dycky dobrej chlap“. I realitní makléř cítí, že když upíše vyjukanou rodinku k hypotéce na minibyt v Kohoutovicích, podílí se svým činem na veškerenstvu a posunuje svět k lepšímu (a jeho finanční profit je už jen potvrzením spravedlivého řádu světa). Čtěte dál

“Má to špatnej positioning” dělá chytrýho student sociologie při pohledu na fotku citrónovýho RedBullu pověšenou nad pisoárem, zatímco tímto legendárním nápojem pisoár plní. Kecy o dobrým nebo špatným marketingu se dnes linou z kupé příměstských vlaků i patrových paland na kolejích. Čtěte dál

„Kdo tu je z jiných důvodů než pro peníze, ať zvedne ruku“ vyzývá přednášející Římského práva bažanty v prvním ročníku PF MU. Z 60 přítomných se 57 nenechá rozhodit a s klidem Tomáše Sokola nechá ruku dole. Čtěte dál

Hejtovat ezo je zatraceně bolestivý. Ezařky máme totiž – stejně jako alkoholiky a nácky – v každý český domácnosti. Ať už je to naše sestra, teta, současná nebo bývalá manželka, nejde udělat krok, aby se člověk u snídaně nebo na návštěvě nezapletl do čaker, nenarazil u přepážky pojišťovny na vnitřní Bohyni nebo dokonce neuslyšel přes dveře vlastní koupelny večerní očišťující mantru. Čtěte dál

Příchod ženy k hospodskému stolu je pokynem ke konci zábavných témat. Vtipálci se měni na domácí kuchaře, cyničtí teoretici na citlivý chlapce s problémy z dětství a i zatvrzelí posměváčci na ohleduplné pejskaře. Od holek se očekává, že právě tady na tyhle debility budou zvědavý.
Čtěte dál

Muž s knírem a břichem v bufetu vytírá klobáskou poslední kapičky hořčice na vlhnoucím papírovém tácku. S majestátem velkého savce setře mastnotu z kníru, převalí v puse poslední kus uzeniny a spokojeně mlaskne. Jistým pohybem pozdního padesátníka vloží do ruky mamky za pultem tříkorunové dýško. „Tím si vás nechcu koupit,“ donutí ji k bezděčnému chichotu jeho zralé lišáctví.

Čtěte dál