Řev, ježení srsti, nafukování rypáku – ještě před tím, než začali čeští samci chodit do hospody, vymysleli jejich zvířecí předchůdci, jak se vyhnout boji, ale přitom odejít z kolbiště se ctí. Lvi  naposlouchávají celé hodiny nuance v hlase konkurenta za řekou, aby se ujistili, že bude lepší zůstat na svý straně břehu, i obávaní žraloci bílí se obávají především o vlastní prdel a po přeměření soupeře důstojně odplouvají předstírajíc, že si nenasrali do oceánu.

Programátor pospíchající po práci ve sportovním overalu „na voliš“ se těší až příjemně zpocen a osprchován usedne v „radě starších“, „tlupě primitivů“ případně „smečce vlků“ u štamgastského stolu pod televizí a připojí se k ryku z kanceláří urvaných samců. Čeští muži svoje sdružování sami rádi a často přirovnávají k lidoopům, gorilám nebo šimpanzům, zároveň dokázali vyvinout etiketu poměřování čuráků, při které nehrozí smrt ani zranění, ale jen drobné mužskou duši zraňující faux pas.

Pro převahu v soubojích o alfasamce ze steakhousu i v knajpě na rohu stejně jako v ostrém kancelářském přeměřování se hodí víceméně cokoliv, co simuluje, že máte něčeho „víc“. A protože hospodský souboje se odehrávají výlučně v rovině keců, musí to být “víc” na nějaký debatní téma. Platí pravidlo, že čím větší piču o tématu víte, tím je souboj epičtější.

Víc koní

„Ten novej Superb dvojka téesíčko, má dvěstěosmdesát koní,“ vykopává se znaleckým výrazem pohublý bedňák s pověstí nejzkušenějšího workera a vytahuje špinku na krátkou pětiminitovku. Rauchenpausa začíná.

„To má sedmičkový bávo v základu,“ ozývá se do té doby nenápadný mladý pracant a převádí pozornost kouřícího kolektivu na sebe. Zasloužilý nosič světel rychle vzpomíná na výkonnější vůz, kterým by zobáka umlčel, ale paměť v krizové chvíli selhává. „Voni to teď prej v Německu dělaj nějaký ekologický, to nebude moc dobrý auto, a bráchův kámoš řikal, že musí mít speciální gumy, aby sedělo, jak tvrděj,“ znechuceně típá vajgl do plechovky a odchází.

„Doufám, že nám daj prachy už dneska,“ uzavírá debatu pragmatický Lišeňák, kterej by se po šichtě za osm pětek na hodinu rád votočil na pár piv v hospodě.

Víc korupce

„Ten z toho měl aspoň dvacet míčů,“ dává najevo, že „ví, jak to chodí“ magistrátní úředník popisující šméčka na úřadě při zadávání veřejných zakázek.

„To je hovno, ze stavebnictví rejžuje už od devadesátek pořád ta samá parta grázlů, v tom lítaj stovky mega,“ nenecháva se zahanbit přísedící podnikatel, kterej do toho všeho taky hodně vidí.„Nejvíc peněz je ve zdravotnický technice, tam lítají miliardy,“ snaží se strhnout vítězství na svou stranu ortoped, kterýmu už třicet let rozkrádají nemocnici pod rukama.

Další chlápci u stolu bez konkrétních znalostí jsou k rozkrádaným sumám ještě štědřejší. „Slyšel jsem, že Kalousek si nahrabal šest set mega“. „Tak to seš blbej, moje ex má bratrance u hospodářský policie a ten řikal, že Kalousek si nahrabal víc jak miliardu. A ten to musí vědět“ „Hoši vy jste naivní, já jsem četl, že má ve švajcu ulitejch minimálně pět miliard. Minimálně.“

Jakmile padne u stolu první miliarda, začne to zběsile lítat. Štědře tipované kvadriliony dokáže zastínit už jenom účet za zkonzumovaná piva.

Víc paranoi

Úředníci a lokální živnostníci možná vidí do rozkrádání veřejnejch lowů, praví odborníci ale viděj ještě mnohem dál. „Tohle sice předhazujou lidem, ve skutečnosti to od začátku řídily centrály z Washingtonu, jako vždy je potřeba se ptát v čím zájmu se to dělo,“ vyzývavě analyzuje ještě po letech Karibskou krizi amatérský historik, který umí při listování denním tiskem číst mezi řádky.

V jeho případě je souhlas druhého děsivou noční můrou a tou nejstrašnější konkurencí. „Já vím, máš úplnou pravdu,“ deklasuje ho kumpán „ale je potřeba to vidět v souvislostech, kdo řídí ty Američany, tam je potřeba se koukat.“

„No…, kdo…., Židi z Izraele!“ nenechává se vyvést z míry zkušený teoretik. „Židi ano. Ale ne ti z Izraele,“ usmívá se jeho kumpán s převahou člověka, který vidí o tři rohy dál.

V nekonečné spirále politické diskuse, kdy všichni všechno ví, není závěrečné zvolání: „Hoši, všechno je to podvod“ hozením ručníku do ringu, ale filosoficky pokorným příznáním, že pravda je pojmem velmi relativním.

Víc vkusu

„Takhle se to v Itálii nepije,“ kroutí hlavou zcestovalý rozpočtář-turista, který jezdí za vánoční prémie lyžovat do Val Calmonica a dalších středisek, a díky tomu ví o pití espressa v téhle debilní zemi úplně všechno.

„Blbost,“ oponuje důrazně web-designér, který byl nedávno „s přítelkyní“ v Itálii na bienále, „taloš vypije první, úplně malý kafe, na ex. Pak si čte klidně půl hodiny noviny a na odchod si dá ještě jedno. Zase na ex. Ani nedodávám, že bez cukru a mlíka.“

Sáhnout mužům, kteří „ví co a jak“ na „co“ nebo na „jak“ je nejvyšší urážkou. Zaslouží si proto adekvátní reakci: „Nemáš děti, neoddělal si školu, makáš někde za pár šušňů, bydlíš kdesi v ghettu nebo co to je, dlužíš všem, na koho se podíváš, a mě budeš něco vykládat o Itálii, no to se ti teda povedlo, blahopřeju.“

Víc v piči

„Rameno sem si vykloubil na těch schodech dolů na Sklo, játra mám zkurvený chlastem, jsem alkoholik skoro od základky, a do žádný práce mě nikdo neveme. Stačí se na mě podívat a je to jasný,“ rozkládá třesoucíma se rukama pohublý domorodec českých putyk. “Vidíš?” ukazuje mu sok v zkrachovalosti ruku se třema prstama. “Taková zima byla v sedmadevadesátým. Ráno se probudím a prsty úplně černý, musely pryč. To bylo předtím, než jsem šel podruhé sedět.”

I o zkrachovalost stojí za to pečovat. Zvláště v Brně se může takřka kdykoli bez varování vynořit někdo ještě o poznání zkrachovalejší a vypálí vám rybník. Jenže souboj o prosranost se neodehrává zdaleka jenom mezi alkádama, který nemaj kde spát. I v solidnějších kolektivech se zkrachovalost pěstuje: “Doktor říkal, že z toho sezení za klávesnicí mám záda úplně v prdeli.”/ “Aspoň, že tě slušně platěj. Mě nepřidali už osm járů. Že prej su nespolehlivej. Chápeš to? Já?”

Vítězem samčích soubojů u štamgastského stolu, které by svou délkou utahaly i horského kamzíka, jsou při posledním panáku nakonec tradičně všichni čeští muži zvyklí letitou praxí na jakoukoli kocovinu. O ženských, který se přes sociální sítě hádají, která měla delší, bolestivější a komplikovanější porod, zase někdy příště.