Psát o San Franciscu pro Prigl není lehká věc. Je těžký tady bez podrobnějších znalostí prostředí rozlišit bohémství od komerčně výhodný pózy a až na početnou bezdomoveckou komunitu tady všichni přežívají se slušnýma penězma, nekuřáckýma barama a multikulturníma stravovacíma návykama.

Opravdovej život začíná až na nesprávný straně Bay bridge v Oaklandu. Výhled na brněnsky ospalej downtown zakrývaj z většiny úhlů ohromný nákladní jeřáby v docích, který jsou pravou dominantou města. Na Oakland Hills se dá najít to, co si našinec představí pod pojmem suburb, ale většinu v údolí roztahanýho města tvoří opuštěný malý fabriky, sklady a mexický a černošský neighbourhoody s názvama jako DAG (Drugs and Guns).

Nad touhle betonovou pouští, ve které se zrodili Černí panteři, se táhne nadzemka, ze který je možný vidět bezdomovce vláčející svůj majetek v nákupních vozících, mexičany čekající ve stínu garáží na práci a postavy zdeformovaný crackem.

Bývalý sklady přebudovaný na ohromný loftový byty a ateliéry jsou obývaný zchudlou sanfranciskou bohémou, umělcema a jinýma (převážně bílýma) šílencema všeho druhu. I tyto malý vesmíry jsou od zbytku roztahanýho betonu, ve kterým se ukrývá americká chudina, oddělený mříží, přes kterou se podávají žebrákům vratný flašky a plechovky. Jeden z těchto domů se stal mým útočištěm v nehostinné pustině East Oaklandu. Dát si k snídani pivo tady nikoho nepohorší. Nejhorší co se může stát, je lehce závistivý pohled kulisáka odjíždějícího s kocovinou do práce v Opera House (ten je pochopitelně v SF). Podle toho taky produkovaný umění vypadá. Nejbizarnější v tomto ranku jsou skejty vyráběný z kusů dřevotřísky.

O umění se jako všude – místo intenzivní tvůrčí práce – spíš mluví. Americkým rysem této mezi umělci po světě oblíbené kratochvíle je prokládání teoretických debat o kumštu a lécích proti schozofrenii vášnivou diskusí o situaci na burze. Nepříznivý vývoj na mezinárodních trzích neodrazuje místní od studia zákonitostí pohybu cen akcií a alespoň na papíře zkouší štěstí ve velkým světě (nemají totiž většinou dostatečnej obnos pro hru s „opravdovejma“).

I místní komunita má své odpadlíky v obou směrech. Bláznivá Rebeca,(mluví pořád – nezávisle na tom jestli je někdo v jejím okolí) opouští dům jen za účelem nákupu nejlevnějšího piva v přestrojení – dle jejich slov – za starou cikánku. Většinu času tráví ve své zahradě a je tak bokem hlavnímu dění, který se odehrává u lavičky a popelníku. Místní smetánku pak reprezentuje fotograf Gean, který si po čtyřech manželstvích ve věku 66 let udržuje náladu – kromě příležitostných návštěv vnoučat – placením pestrého výběru holek (potkávám i tři denně), a i když je Gean zen-buddhista říká o nich, že to jsou „Andělé z nebe“. Ve slabších chvilkách pak přizná, že prostě potřebujou peníze.