Podzim je fajn, jaro taky, léto je takový porno neporno, ale zima ve střední Evropě stojí prostě za hovno. Pokud nejste zbohatlí Rakušáci, co do zblbnutí sjezdujou v Alpách a po večerech jódlujou na horský chatě, víte, že vás zase čeká několik měsíců šlapání v šedý břečce, průvany v podchodech a krystaly zmrzlýho deště v ksichtu při čekání na bus.

Upřímně jsme se zamysleli, co všechno bychom byli schopni obětovat výměnou za celoroční příjemné počasí. Například kdyby nám ve volbách slíbili vládu tvrdé ruky výměnou za vypuštění zimy z beznadějného cyklu ročních období. Hezký počasí – snad nechceme tolik.

Svoboda není zas až taková hitparáda, jak si disidenti nejrůznějších režimů světa v alkoholickém delíriu představují. Ve všech mírně až středně tvrdých diktaturách můžete svobodně chodit na pivo, nakupovat a povídat si o televizi. Drtivá většina z nás nic jinýho nepotřebuje, takže pokud by nám diktatura do těchto nezadatelných českých práv nezasáhla, s radostí se těch ostatních výměnou za příjemnější počasí vzdáme.

Diktatura neznamená méně radovánek, ba naopak. Povyražení na firemním večírku s vdanou kolegyní v kuchyňce vedle kávovaru a hecování s nadřízeným ve fitku jsou de facto jediný dobrodrůža, který kancelářský kapitalismus nabízí. V diktatuře je sortiment úniků z reality daleko širší:

Normalizační kocovina a vůně turka

Práce dramaturga ve frýdeckomísteckým domě kultury, po večerech nasávání v okolních čtyřkách s dělňama, nenápadné pozorování toho, jak mizí zbytky životního elánu během zkoušek dementních agitek. Ranní turek od perodixové „ani pěkné ani škaredé“ blondýny při pohledu z okna a jistota, že když budete dělat pořád stejný hovno, tak se do konce vašeho života nic nezmění, je opojná. Ústřední topení a levný kafe nehřálo nikdy tak krásně jako za normalizace.

Středomořská bujarost a kypící zdraví

Přituhnutí režimu může způsobit, že na procházku do oblíbeného remízku nebo na vlastivědnou exkurzi si můžete zajít i tehdy, kdy se vám nechce. Diktatury středomořského typu vnáší do těchto aktivit roztomilou pravidelnost. Kulturní organizaci Ola Italia založenou Mussolinim pro lidi, kteří si neumí poradit s volným časem, nagelovaní špagáti chválí a provozují dodnes. Je to právě zima, která brání zahořklým středoevropanům vydat se do přírody v polovojenském kroji s nažehlenými puky po boku právoplatné, přesto náruživé, manželky v širokém klobouku zdobeném umělými třešněmi.

Šťastní žvanilové

Střílet odpůrce není úplně cool, ale stáhnout všechny s jiným názorem na nějaký oddělený místo vyhovuje oběma stranám. Politický teoretik není přitahován nikým jiným tolik jako dalším politickým teoretikem. Naopak ostatní, kteří chtějí v klidu sledovat Jablonec-Liberec, jsou bez těchto kecalů šťastní. V izolaci od povrchních břídlů jsou šťastnější i teoretici, kteří mohou až do smrti precizovat svá stanoviska ke stanoviskům jiných teoretiků.

Špiclování pro flákače

I když vaši přátelé a kolegové ví, že na ně donášíte, nedělají kvůli tomu v hospodě dusno. Stejně všichni dělají proti režimu hovno a jsou aspoň rádi, že si jejich politický názory někdo trpělivě vyslechne. Chodit na pivo s práskačem je stokrát lepší než na kafe s finančním poradcem. Práskač je v podstatě jen sponzorovaným ambasadorem bezpečnostních složek, kterej dělá diktaturu ještě víc cool a zároveň poskytuje o cílové skupině cenné postřehy. Práskání nabízí výměnou za minimální morální ústupek maximální jistotu celoživotního uplatnění.

Kouzlo zadrátovaných hranic

Otevřený hranice jsou možná v pohodě pro nadržený erasmáky, ale jak člověk zmoudří, uvědomí si, že nejlepší pro život je izolace. Doba vás nepředbíhá, je pořád vaše.  Jen díky hermeticky zavřenejm hranicím a výkonným rušičkám máte jistotu, že budete až do smrti všemu kolem sebe perfektně rozumět. Nikde nemají tak krásné veterány jako na Kubě, nikde neotravujou teplouši míň než v Rusku.

Sklidňující slovo redakce Priglu:

Slunce a smích má zkrátka vyšší hodnotu než trocha té víceméně zbytečné svobody, se kterou si stejně nikdo moc neví rady. Pobíhání po parku se špuntama v uších, chlastání piva, ani nákupu správnýho zboží by diktatura, podle našeho gusta, rozhodně nebránila. Radosti nás malých myší, hloupých, – který taktak plavem v proudu doby a uspokojí nás, když zaplatíme nájem – nemůže přísnější dohled nad naším životem nijak ohrozit.