Většina z vás má svou mámu uklizenou při nějaké zbytečné práci v kanclu, u které sice nikdo nechápe na co vlastně je, ale po výplatách a o dovolených jsou všichni skoro šťastný. Některý mámy ale nepronikly výběrovýma sítama tak hladce a místo tloustnutí v podnikový kantýně v kroužku podobně naladěných kolegyněk se po nocích v nonstopech hádaj jako pinglice s alkoholikama a feťákama. I když nejsou chytrý, milý, vtipný ani pěkný, těmto mámám patří všechna čest.

Samozřejmě, že znáte spokojený dámy středního věku, který mají s manžou architektem stylovou kavárnu, kde dělají prvotřídní dorty a posouvají český kavárnictví zase o krůček dál. A že tyhle upravený mamky, když se čas od času picnou z tibetskýho punče, tak je s nimi kultivovaná legrace. Tak o těhle řeč nebude.

Bývalý krasavice

Některý krasavice v mládí opakovaně špatně odhadnou schopnosti chlapů je uživit. Postupně klesající ceně na nemilosrdným sexuálním trhu odpovídá sešup, co se týče úrovně hospod, ve kterých dělají. Luxusní bary nahradí kavárny, pak lepší restaurace pak ty horší a končí to na nonstopáckým dnu. Zatímco za mlada se mohly spolehnout na podporu skupiny obdivovatelů, během sestupu hospodskou hierarchií zhrubnou ve výrazech a díky tahání beček i zesílí. Na doby obdivu a slávy za barem ale nikdy nezapomenou: „Vo takovýho malýho šulínka bych si za mlada nevopřela ani kolo,“ nadávala paní v nonstopu na Lidické drobnému mladému pankáči, zatímco ho střídavě fackovala a střídavě vyváděla ožralýho z hospody. Neměl prachy na zaplacení.

Venkovský mamčy

Pohoda, klid. Tady se jedná o klasiku a mámy za barem patří k nejoblíbenějším ženám ve vesnici. Ani největší vesnický raply jako mladý skinhead-alkáč-traktorista si na ni moc nedovolí. Zná ho jménem, navíc se při příliš hlasitém zpěvu Orlíku v hospodě bojí facky a taky toho, že by ho naprášila doma a on by v neděli léčil kocovinu místo u oběda při startce v kravíně. „Já jim třeba udělám guláš nebo nějaký chlebíčky, ale voni to nechtěj. Všichni chlemtaj pivo a nažerou se doma,“ byla největší starost provozovatelky vesnické hospody na Drahanské vrchovině.

Kořaly z putyk

Práce za barem je stresující povolání, čím horší knajpa tím víc. Není divu, že si čas od času udřená ženská cvakne něčeho ostřejšího. I když opilost může být i roztomilá, zralost odbarvený padesátnice, která denně opakuje příběh o tom, jak se na ni všichni v životě vysrali, v tomhle případě moc roztomilá není. Padlá alkerka v husovickým nonstopu neváhá po pár dvojkách a panácích všem chlapů říkat ty zmrde. Jednou se svěří, že dokud chlapům ještě říkala „prdelko“, nechali ju dělat v normální hospodě. Až když přepla při oslovování na „zmrde“, tak přišla o práci a pak i o děcka.

Bývalý smažky

Ne každej feťák to zvládne jak Tereza Pergnerová a po odvykačce plynule naváže v kariéře. Pokud se má čtyřicetiletá ženská po delším kontaktu s neměkkýma drogami vrátit do práce a její feťáctví náhodou nebylo jen uměleckým hledáním inspirace, moc jiných vyhlídek než práce v nonstopu jí s obličejem plným vzpomínek nezbývá. Tradiční feťácký povzdechy směrem k těm, kteří nikdy pořadně nebrali, o tom, že „ví hovno“ dostávaj nový obrysy, když jsou adresáty chlapi z nonstopu. „Jak jakože vím hovno o životě?“ ptá se zmateně chlap co seděl dvakrát za ublížení na zdraví, a kterýmu cigán v kožbě nosí každej den do nonstop neurčitý množství bankovek. Jejich flirtování a následný romance by vyšly na samostatnej článek. Výhodou bývalých smažek v nestopovým prostředí je, že umí mladý feťáky, který se ve světě dospěláckých drog teprve rozkoukávaj, uvést do rozpaků nečekanou znalostí problematiky.

Tvrdý šéfky

Všechny starší ženský nekončí za barem kvůli nedostatku jiných příležitostí. Pro některý se jedná o vyvrcholení profesionální kariéry tvrdě odchozený na place, doložený solidníma křečovýma žílama. Vládnou solidním hospodám na rohu a snaží se vás okrást s mnohem větším profesionálním zápalem než jejich zkrachovalý kolegyně. Žádost o kohoutkovou vodu jim způsobuje malej infarkt, moc dobře totiž věděj, že kšeft se musí točit: „Jestli to chcete takhle cucat, tak ste měl jít do parku. S počítačem děte do knihovny. Jestli chcete malý pivo, tak za mě budete platit nájem.“

Až bude zas Den matek, pozvěte nějakou za nás na panáka. Její nevděčný parchanty z děcáku to určitě ani nenapadne.