Zůstat v teple, nikam netrajdat, leda pro pivko do ledničky. Koronavirus tuto českou survival strategii povýšil na stěžejní faktor národní bezpečnosti. Ukázalo se, že zavřený hranice, zavřený bordely, dokonce ani zavřený hospody Čechům zas až tak nevadí. Umělci ve své vrozené zákeřnosti zaplnili sítě nevyžádanými koncerty, čteními a divadelními přenosy a zejména spisovatelé se odkopali jako nefalšovaní zmrdi, když neváhali do éteru nahrávat svoje karanténní povídky, ve kterých celýmu národu dokázali, že mají ještě nudnější životy než mzdový účetní.

Většina lidí v krizi pomohla světu nejlépe tak, že nepřekážela. Kdo nezachraňoval v nemocnici životy, mohl tak akorát zachraňovat pivo před zkysnutím ve slevových akcích minipivovarů a tak jsme si konečně mohli na filosofickou otázku “Co dělat?” odpovědět “Nic” s klidným svědomím.

Národní jednota

Zatímco těkavý pobyt venku společnost zbytečně rozděluje, stabilita domácího vězení ho aspoň na pár týdnů sjednotila. Chlapi táhnoucí pivo v basách či praktických petlahvích na sebe zpod roušek solidárně pomrkávali, spojeni vědomím, že si sahají na úplné dno, ale jsou v tom společně.

Nefalšovaná solidarita vanula i ve frontách hobby marketů, a tak jsme si díky svědomitému dodržování dvoumetrových rozestupů mezi přetíženými vozíky s řezivem a hnojivem zvládli i na vrcholu pandemie zvelebit zasklené lodžie panelákových doupat a hypotékou vázané předzahrádky na předměstích.

Jindy zakrnělým občanským ctnostem se dařilo i na sítích. K neustálým úředním výzvám, ať si všichni nainstalujem e-roušku, se nadšeně přidávali sami lidé se statusy o klidu, úsměvu a gaučové solidaritě a updatováním profilovek v rouškách navzájem udržovali scrollovací morálku národa.

Zklamání prepperovo

Ne každý je však s hladkostí průběhu první vlny koronaviru spokojen. “Tohle má bejt konec světa?” vrčí fotřík, kterej měl v lese za městem s partou dalších pošuků připravenou bioplynku, skleník, táborák a plnej regál leča s klobáskou v plechu – datum expirace 2048.

Teď ale zjišťuje, že nikoli schopnost zapálit vlhké dřevo zlomenou sirkou za silného deště, nýbrž sdílení cizích tweetů pro followery na Facebooku, byla nakonec tou evoluční zručností, díky které jedinec přežil apokalypsu ve zdraví.

Netflix, porno, Dámejídlo, sociální fobie a sociální sítě, kulinářství, Xanax a home office z nás udělaly největší preppery 21. století. Lidé tváří v tvář globální pandemii nejen, že nezačali šílet, ale naopak s úsměvem na zakulacených tvářích rozjeli na netu druhé kariéry a jako degustátoři vína nebo průvodci pečení kváskového chleba se etablují na svých youtubových kanálech.

Partnerská karanténa

Karanténa na chvilku zařízla víkendový nevěry. Vyemkovaní elektrobohémové, místo pytlíčků s emkem na párty, se oháněli akuvrtačkou při stavbě DIY kurníku na chalupě. Horečná kutilská aktivita bývá během pandemie vlastní všem, kteří se chtějí ubránit vtíravé otázce “s kým to kurva žiju.”

Kromě kutilství kvete v karanténě i domácí násilí. Tím se ale psycholožky na drátě nemusí stresovat, protože dobóchaná stará si stejně nemůže zavolat na linku bezpečí, když starej nemá kam vysmahnout do hospody a zůstává i po aktu smrdět na gauči.

Mezitím single lidi začali naplno oceňovat metafyzickou roli Facebooku a Instagramu, když se postováním svých fotek obklopených motýly a kytičkami dotazovali obrazovky: “Existuji?” I jedno jediné srdíčko nebo plakající smajlík na status o překonání rozvodového traumatu skrze on-line jógu je kýženou odpovědí. “Neboj, existuješ.”

Prožrat se k prosperitě

Stejně, jako jsme zvládli nezahynout u televize během karantény, jsme odhodlaní stejně heroicky přiložit ruku k dílu při obnově národní ekonomiky. Každé vypité pivko, snězené meníčko i v akci zakoupená vanička českých cherry rajčátek se počítá, a tak se gaučovej prdeláč mávající šrajtoflí na pingla může cítit jako pilot shazující zásoby do západního Berlína během sovětský blokády. Celá oblast volnočasových, gastronomických, antidepresivních požitků se přesunula z kolonky “Marnotratná pičovina” do kolonky “Budujeme Vlast.”

Alkoholici, játrovkáři, cukrovkáři a tisíce dalších vlastenců je připravených vybojovat na frontě dostupných slastí černá čísla českého HDP. Jim všem bude náležet pomník Neznámého konzumenta s nákupní taškou v ruce.