Je vedro. Po úzkým lešení na nejvyšší kancelářské budově v Krpoli taháme osmdesátikilový okna. Jako brigádníci z Brna máme značný úlevy, pracujeme jen devět hodin denně. Facheři z Uherskýho Hradiště dělaj dvanáctky až šestnáctky.

Většina z těch, kdo tady makaj, bydlí na ubytovně v Opuštěné ulici. V tomto baráku je ještě nějaký úřad, jinak zde jsou byty, který nepotřebují zvonky se jménem. I pro ty nejsnaživější a nejopilejší členy redakce Priglu je velký problém sem proniknout a tak nejprve sbíráme životní osudy dělníků během šichty.

Tady končí elita sportu i byznysu

První postavičkou je Abstinent. Pěstuje a vyrábí víno, které dodává dělníkům z party a sám je stejně jako ostatní ožralý už od rána. To mu však nebrání v pravidelných výrocích: „Já nepiju už několik let, zeptej se mýho syna, i na Silvestra sem si připil minerálkou,“

Nejmladší v partě je Rozbíječ aut, na stavbu se dostal poté, co ho zastavili policajti, jak v opilosti řídí cizí bavorák z kamarádovy opravny. „Kdyby mě nedošel benzín, tak by mě nechytli,“ brání svoje pirátské umění. Mluví jen o tom, jak sám nebo s někým rozsekal auta. „První byla tátova stodvacítka,“ vzpomíná.

Rozbíječ se ovšem nezastavil u laciných tuzemských vozů. „S kámošem jsme si koupili napůl Imprezu WRX a hned za Brnem ji otočili na střechu. Když přijeli policajti, vytáhli na nás bouchačky a začali řvát: „Ruce na kapotu!“ Já na to jenom: „Jak na kapotu, vždyť to auto leží na kapotě!“

Nedbalé řízení se málem stalo Rozbíječi osudným. Po třiceti hodinách za volantem usnul a spadl s kamionem plným vajec z osmimetrového srázu. Od té doby ukazuje na požádání jizvu, která se mu pod vlasy táhne přes celou hlavu.

Dole ovládá nákladní výtah Podnikatel. Kvůli jeho dvěstěkilové postavě ani nemůžete očekávat, že bude pobíhat po lešení. V devadesátých letech měl úspěšný byznys, okolo dvaceti milionů však utopil v ruletě, matech a kurvách.

Na prostitutky však nedá dopustit ani v podzimu života: „Já už potřebuju ženskou svýho věku, chápeš, jí dám třeba pětistovku, jak zrovna mám peníze, ona mi udělá kafe, osprchuju se u ní, někdy dostanu i večeři. Mám pár takovejch známejch.“

Další je Fotbalista. Před pár lety byl kapitánem prvoligového Slovácka, pak propadl matům a chlastu. Po stavbě neuvěřitelně kmitá, na všechny řve a chce se prát.

Nejstarší je pan Bárta, kterýmu kvůli neuvěřitelný podobě s nejznámějším feťákem světa říkáme Burroughs. Burroughs má specialitu, že na rozdíl od ostatních nepije víno, ale v boudě schovaný lahváče.

Sociální dno party tvoří dva mladí Špachtláci, kteří jsou oběťmi šikany ze strany všech ostatních včetně majitele. Jejich pokus o vtip adresovaný Fotbalistovi končí krkolomným pádem ze schodů. Majitel je prý bije pravidelně.

Zpestřením je Retard – samozvaný odborník na vybavení Wehrmachtu během druhé svtové války. Řečnicky se každýho vyptává na technické detaily zbraní a výbavy, a když nikdo neví, sám si odpovídá a u toho vážně pokyvuje hlavou.

Nejdivnější ze všech je ovšem majitel. I když nosí mokasíny, tráví na stavbě celý dny. Pořád mluví o válce a armádě, usmívá se a vypadá, že firmu provozuje jenom proto, aby si mohl povídat s chlapama.

Dělnická pařba a cesta do bordelu

Čestné pozvání na páteční večírek na ubytovně přichází po čtrnácti dnech. Při vstupu do místnosti čtyři krát čtyři metry, v níž spí osm chlapů, nás poplácá majitel firmy po zádech se slovy „waffen SS borci, teď ste naši.“

Všichni na sobě mají jenom vasila a trenky. Uprostřed místnosti sedí elita: Majitel, Podnikatel a Fotbalista. Zbytek posedává na postelích a na zemi. Rozbíječ aut připravuje všem večeři z půlek špekáčků škvařících se v litru oleje na pekáči.

Aroma v místnosti je tvořeno přepáleným olejem, mužskými těly po čtrnáctihodinové šichtě a cigaráma. Všichni pijou víno, který dodal Abstinent. Konverzace se točí okolo ženských a úpadku podnikatelů z devadesátých let na uherskohradišťsku. Špachtláci ani nepípnou, do konverzace se krom mužů na židli nikdo moc nepřidává.

Po oťukávání konverzačních témat a snězení půlek špekáčků, přichází vyvrcholení: telefonát prostitutce. Tomu ještě předchází asi hodinová konverzace u fotek v Inzert Expresu ohledně výběru kandidátky. Každý má jiná kritéria a několikrát je z toho málem rvačka. Samotnému telefonu předchází vážné varování Majitele: „borci, kdo se bude smát, toho ráno nepoznaj.“ Smějeme se proto potichu.

Dělníci plánují vyrazit na jednu ženskou dohromady. V rámci předehry se nejdřív střídají u telefonu. Začíná racionální majitel dojednávající cenu, následuje nespoutaná vášeň Fotbalisty: „Já ti to tak pěkně udělám, to se ti bude líbit, ty děvko,“ kterou doplní citovými výlevy podnikatel: „Hele, já už sem tady tři týdny sám na stavbě, děcka doma, žena doma, prostě hrozný!“

Konverzace končí, chlapi se nakonec dohodli, že to kvůli svýmu stavu nechaj na zítra. Chtějí si prý víc užít. Zároveň se zas schyluje k bitce takže raděj padáme. Druhej den se ožrali ještě víc a do bordelu nakonec nešel nikdo.