I Bůh řekl člověku: „Protožes jedl ze zakázaného stromu, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách; v potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země.“

A onen odpověděl Bohu: „Protožes mi dal břímě těla se všemi jeho bolestmi, pot tváře po něm nenechám stékat, budu žebrat před kostelem tvým, odkazovat se na víru tvou pro groš milosrdný od měšťáka pracovitého a až bližní moji po půtkách usilovných sociální stát zavedou, přestanu vzývat jméno tvé a spočinu v důchodu invalidním. A takto ráj na zemi sobě ustavím.

Jal se pracovitý člověk po vyhnání z Ráje vzdělávat tuřín v hlušině a z kamenitých políček okopávaných v potu tváře vzešly po čase call centra s reklamními bonbóny na recepcích. Pot tváře, který zatéká za ušní háček operátora šířícího poselství kabelových televizí mezi seniorkami jihomoravskými, je ten stejný pot, s nímž Adam zaryl poprvé do půdy kamennou motyku svou za posměchu andělíčků prdelatých, kteří útrapy těla nepoznali. A z povzdálí jeho pachtění pozorovali žebrák, flákač a lempl, kteří andělíčkům kvašenou ostružinovou šťávou připíjeli.

Pokolení lidské vynašlo za dlouhá léta všeliké upocené skillz, aby se mohlo dále plahočit nesmírným množstvím způsobů v kancelářích, lifekoučových poradnách a za volanty dálkových kamionů. Mezi lopotnými se však vždy našel ten, který na Ráj nezapomněl, raději pominul blahobyt pravidelného přídělu jáhlové kaše a nenechal pot zkropit svou tvář, ježto život svůj oddal pozorování nekonečně se měnících mraků na obloze.

Pot jeho tvář nezrosil na poli ni za přepážkou pojišťovny, ale jen když u rybníka ve spánku dráha slunce milosrdný stín od ležícího flinka odklopila. I naučil se v panelákovém pokojíku dohrát všechny mapy ve starobylých Heroes III na maximální obtížnost, rozpoznat všechny akční filmy a díly Simpsonů podle náhodných vteřinových sekvencí nebo si jen tak četl Vzpomínky Göringovy sekretářky od Cindy Dowlingové. Toliko činit mohl.

Ti, jenž tvář Boha vzývají i ti, kteří se od ní odvracejí, s legrační a smrtelnou schránkou těla se vyrovnat musí. Pot po ní stéká s každým pohybem jejím, útrapy tělesné již při rozbřesku počínají, když v malé garsonce flákač na šest metrů vzdálenou ledničku z postele smutně hledí.

I ve chvílích milostivých, kdy o přežití nám bojovat uloženo není, a s kolou na gauči programy televizními náš duch bloumá, tu měchýř močí se nadouvat počne i k svěšení nohou z čalounění nutí a ke vstupu na kachličky záchodu přes noc krutě vychladlé vzývá.

Hle však! Invalidní důchod v paneláku, vykoupení přislíbené, smlouva nebeská s plemenem invalidním uzavřená a nerozlučná, ráj na zemi teplem bytovky nastolený, blaženost hektolitrů vody erární ve sprše nekonečně zakoušená!

Spravedlivě shlíží invalida z patra desátého v trepkách rozšmajdaných na lidské plémě, které na Ráj zapomnělo, a s montérskou taškou či igelitkou ďábelskými symboly maloobchodními označenou nebo kufříkem čůráků kravaťáckých spěchá do chřtánů meter a šalin. I když neví, kam přesně ty zástupy míří, tuší v těch dírách černých a nenasytných strašlivé poslání a klatbu denně naplněnou, po níž se pokolení lidské navrací do svých chýší propoceno.

Na tyto tváře zkormoucené zdáli invalida patří, zatímco budíky opozdilců doznívají, rychlovarné konvice v bytech okolních utichají, rádia pro potěchu zemdlených zmlkávají a s chrchláním posledního specialisty zákaznické podpory od schodiště se linoucím invalida blaženě se ke spánku opět odebírá nevěda, který seriál produkce zemí zámořských dnes telka nabídne.

Vězte, že spíše dosáhne prodejce telefonních tarifů na hypotéku než by kariérista do důchodu invalidního vešel! Jen spravedlivý, který odevzdal nerozvážné ambice větru i mladické hýření v srdci svém nadobro ztišil, může zakusit ovoce skromné podpory státní.

Jen ten, kterému stačí skromně si po vzoru ptáků zobnout, nalezne potěšení v turku patnáctikorunovém v neonovém non-stopu sídlištním a uprostřed zmateného pachtění lidstva všelikého svůj cíl v zírání na protější bytovku najde.

Kážu vám pokoj, všem kterým traktor v opilosti nohu nadvakrát přejel, i těm, kteří s doktorem zfixlovat cukrovku těžkou nelenili! Všem zchromeným prací či životem rozmařilým, jakož i těm, jež kejklemi podivuhodnými do tabulek úřednických vešli a pravidelný příspěvek na účet si tak zasloužili. Vám všem je dáno království invalidní i chvála i svatý pokoj v malém pokoji navěky amen.