„Co sis koupil?“ prohlíží si navzájem parta dělníků mikrotenový sáčky před Albertem na Mendláku. „Dvacet deka vlašáku a čtyři rohlíky,“ říká jeden z nich, aby se na chvíli zarazil a s nepřítomným pohledem dodal: „Ty vole, já to mrdám ten život.“ Od té doby o něm nikdo nic neslyšel.

Důsledná rodičovská výchova vede k tomu, že je člověku zatěžko promrdat celej svůj život a zůstat přitom v klidu. Poslední útočiště nacházejí ti, pro který je etiketování jedů na krysy nebo úpravy firemní ppt prezentace denním chlebem, v ověřené pseudosvobodě bohémství. Nejenže bohémský lajfstajl dodává během šichty i po ní zdání, že se jedná o dobrovolnou životní dráhu, ale při druhým jointu dává pocítit i vábení můzy a zdání kontroly nad svým osudem. Jakožto bohémovi vám nikdo nebude kecat do vyběru hudby v jukeboxu ani do toho, za který kořalky uvalíte svou brigádnickou mzdu. V Česku i svědomití pracovníci toužící být součástí bohémy si nalívají denodenně držku, a jsou kvůli tomu schopni protrpět pracovní dny v kocovině až do důchodu.

Stručný SMSky od rodičů o konci sponzoringu zbytečnýho života nebo maily, který začínají základní vyjebávací hláškou 21. století: “Děkujeme za Vaši účast ve výběrovém řízení”, jsou pro usedlý sráče krutou ranou. Ovšem lidé, kteří na oběd preferujou pivo místo smažáku nebo jiné laciné sračky, jsou na takové každodenní rány dobře připraveni. Místo, aby se po Jobových zvěstech stáhli domů a do deprese, spokojeně protáhnou svůj pivní oběd až do rumový večeře a další den čeká kocovina a seriály. Občasný šestnáctihodinový odskok z bohémskýho kolotoče na bedňáckou misi při stavbě stage pro kapelu plnou kreténů se po dvou kořálkách a hospodském zrecenzování jejich hudebního diletantství krásně zapomene.

I tento sociálnín zázrak pro chudý ožraly se však postupně kurví.

Kumpánství stříbro, osamění zlato

Důležitý je samozřejmě ožralecký spiklenectví. Opilecký duše potřebujou někoho na potvrzení jejich vysněnejch pivních identit, ve kterých jejich rozervanost není výsledkem neuspokojivý situace na pracovním trhu, nýbrž mukama tvůrce, osudovou láskou a především nepochopením jejich výjmečnosti. Tanec v koutě se na koncertu nihilistický elektroniky mění z prostý neoblíbenosti v kolektivu v metafyzickej zážitek temnýho dekadenta.

Výjmečnost a nepochopení okolím je určující směsí bohéma. Právě tato kombinace umožňuje zestárlým rockerům, prokletým čtenářům prokletých básníků i elektronickým snobům se v rauši zaměstnávat sám sebou, svou jedinečností, díky který nebudou nikdy pochopení holkou, kamarádama, rodinou a zaměstnavatelama. Vlastní výjmečnost a nárazy na zeď společenského zneuznání jsou pro bohéma diamantem, který je o to vybrušenější, oč jsou játra tvrdší.

Víkendová bohéma

Útoky z kanceláří na bašty okázale pěstované dekadence zesilují. Na vině jsou – jako v Brně vždy – tyto dva faktory: humanitní vzdělání a IBM. Paka z helpdesku s bakalářským titulem ze sociologie dokážou dneska zavařit nejednomu kantovci zrovna oslňujícího intošku v červených punčochách, kterou se mu snaží přebrat svými načtenými znalostmi vstupujíc nepřipraveným studentům do hovoru:

„Rozum? To je tohle,“ poklepává stárnoucí mládenec, který přes den řeší drobná softvérová selhání v Bavorsku, na svý výpisky z četby Kantovy slavné Kritiky pořízené během směny na korporátním hajzlíku.

Femme fatale na speedu

V předminulým století, kdy se s bohémstvím teprve experimentovalo na uměleckých školách, to měli společenští vyděděnci s holkama jednoduchý. Po několikadenní nepřetržité konzumaci opia, nikotinu a hašiše začali s neodolatelným kouzlem probněný noci v očích házet kamínky na okno vyvolené a z chodníku ji v ranní mlze hlásit vše potřebný o půvabu jejích vnad a teple jejího klína. Když to poetovi nevyšlo a od okna ho vyhral měšťáckej fotr jeho milované, vrátil se jednoduše ke kumpánům a kořalce.

Oslňování se však nebývale zkomplikovalo, když holky začaly číst víc než kluci, dokonce tomu na rozdíl od kluků i rozumět a po nocích na parties být víc cool a víc sjetý a v debatách zapálenější než jejich divný zvuky vydávající mužský protějšky. I když nějakýho chudáčka k sobě holky čas od času připustí, jednoduchost, se kterou mohli oslňovat dívky vzdělaný akorát v háčkování a vaření, je v tahu. Do teď je pro kluky-bohémy těžký se s tím vyrovnat.

Slovo útěchy

Bohémství 21. století sice stojí za hovno, ale přesto neexistuje lepší kabát, do kterýho na kapitalistickou zimu zalézt. Bojovat proti chaosu a zmaru světa se musí ještě větším zmarem v duši.