Hospoda U všech svatých nabízí skutečně mystické zážitky: ze tří stran obehnaná rušným betonovým parkovištěm a holými zdmi. Pravděpodobně nejdepresivnější zahrádku v Brně fotím na mobil.

Venku sedí jediný host, čte si Tomáše Akvinského a tváří se zahloubaně. Má drobný chmýříčkový knírek, který vzhledem k drobné postavě a srandovním brýlím, má asi signalizovat mužnost.

Tipuju ho na naprostýho nihilistu. Vím, že s tímhle člověkem musím mluvit. Chvíli okolo něj kroužím a pak konečně risknu, že si mě splete s gayem na lovu: „Vidím, že čteš Akvinskýho?“

Jeho pozornost získávám okamžitě. „Ano, jistě,“ vzhlédne od knihy s lehce povýšeným výrazem. Z pokynu, jakým mě zve k přisednutí, je jasné, že ve mě vidí potenciálního učedníka. Zkusím ho nezklamat.

Debata okamžitě dostane grády. Dozvídám se, že je katolík, bude mu třicet, je panic a pětkrát se nedostal na doktorské studium filozofie, protože žádná fakulta v zemi nemá zájem o jeho důkazy boží existence.

„V Akvinském je všechno, stačí si ho svědomitě přečíst,” osvětluje svůj zdroj poznání. Vyčetl z něj postoj k antikoncepci, předmanželskému sexu, onanii a sodomitské perverzi dnes nazývané homosexualita. Zjevenou pravdu podepírá moderní vědou: homosexuály Bůh i příroda trestají prděním, onanisty zase depresemi. Techno je důsledkem odklonu od náboženství.

Když se ho ptám, jaké místo bych v jeho ideálním státu zaujal já, pokývá vážně hlavou a pak ohlásí, že by mě „bohužel musel nechat zastřelit.“ Pak si objedná tvarůžkový chleba a před jeho snězením se pokřižuje.

Nepřekvapivě má můj mentor i názory na řešení ožehavých sociálních otázek včetně integrace Romů. Není přitom žádný rasista „Ideu státu a přirozeného řádu musí pochopit každý, i Rom.“ Na otázku, jak by otrlým lumpenproletářům tyto ideje zprostředkoval, neváhá citovat svého oblíbeného křižáka z dvanáctého století: „Jednou jim to vysvětlit a pokud se nepřizpůsobí, vrazit jim meč do těla co nejhlouběji,“ což doprovodí vyceněním zubů zpod řídkého knírku a dětským gestem zapichování imaginárního pohana.

Zrovna, když se dostaneme k výchově dětí a mudrlant popisuje, jak svému dvanáctiletému bratrovi smazal hru GTA Vice City, protože „propaguje všechny přestupky proti Desateru,“ startuje z parkoviště vrtulník. Všude se zvedá prach a já s ním. Říkám, že si musím sepsat poznámky z našeho rozhovoru, což na tváři mistra vzbuzuje šťastný úsměv, který mu vydrží ještě chvíli poté, co se vrátí k četbě Akvinského.