Nejmoudřejší z moudrých, muž s mnoha zkušenostmi, Abe Simpson řekl, že Bůh dal lidem rozum, aby lidi mohli hledat chyby na všem, co vytvořil. Nálepky CHCI ABY TADY z brněnský produkce umožňují tuto stížnost zachovat i pro další, kteří přijdou.

A je na co si stěžovat. Z Čápa udělali divnej pivní fastfood s dvojnásobnou cenou piva oproti svý bývalý variantě. O Čápovi už se sice psalo, a to dokonce na velmi hoch intelektuálních místech, ale psát by se o něm mělo dál (pro jednu generaci to bude pravděpodobně takový trauma, že se musí počkat až vymřem). V místech, kde se setkávali studenti, alkáči, dělňasi a cigoši se na vás dneska tlemí nudaři s mastnou pusou od vepřovýho kolene.

Na Akádu – kdysi, kdysi totální brněnskej kult – jsme ani neplýtvali nálepkou, protože to je totální výsměch a ostuda. Na otázku, jestli tam mají šachy, nás posílali „někam do herny“.

Místo pivnice U tří kohoutů je teď McDonald a tam, kde býval Parlament, ve kterým pěkně demokraticky vysedávali náckové pod komunistickou výzdobou, si dnes dáte tak akorát pizzu.

Ale abych nebyl jenom negativní. Pořád se drží Putyka U Míka. Neporušují tu ani krásný galantní styl ze starých dob a toaletní papír je k dispozici pouze na záchodech označených “Dámy”.  Většina lidí sem přestane chodit po dosažení osmnácti, ale opravdu to tu pořád je. Zdejší nedělní a sváteční otvíračka 8-12 dopoledne stojí za návštěvu, zvlášť pak na Štědrý den. Někdo zkrátka bez pár piv v klidu nepoobědvá a to ani o Vánocích.

Dobře se drží i na nádraží, kde se V DEPU po rekonstrukci kouří, vaří a dá se tam i sedět. Vypadá to, že Brňáci s kapitalismem nějak zpohodlněli a na stojáka už se na pivo nikomu moc nechce.

CHCI ABY TADY každopádně není o kecaní, o umění, nebo o něčem podobným, ale o prosté akci.