Tento obrázek je tím, čemu se říká oxymóron. Na internetu není žádný problém podobná trička pořídit. Ale počítejte s tím, že pokud se v něm opravdu budete promenádovat v Zemi orlů, místní si budou nanejvýš klepat na čelo. Mercedesy, ryby, hory. Prosím. Ale pokud se něčeho místním nedostává, pak je to smysl pro skutečné pití piva.

Asi nemá smysl se pokoušet o nějaké zeměpisné postřehy. Nebo vzdychat, že tak pohostinné venkovany jako v Albánii dnes na Hané prostě nepotkáte. Z pohledu milovníka piva je zkrátka zajímavé, jak zde s jeho láskou zachází. Ne že by se mu přímo bránili. Ale spíš jako by jim chyběl tah na branku. Nebo chuť skórovat.

Pokud do Albánie přijedete ze sousední Makedonie, zřejmě se druhý den nevyhnete zajímavému srovnání. Makedonci vaří docela dobré pivo Skopsko. V restauracích a na zahrádkách mu evidentně holduje kde kdo. Je na první pohled jasné, že čas od času to s ním někdo přežene. Po večeři se trochu zapovídáte a pošlete tam čtyři kousky. Hostinský se zeptá, jak vám chutná.

V Albánii jsou horší silnice a snad co sto metrů hadice s vodou, Lavazh. Mýt auto jsem na podobném pracovišti viděl jenom jednou. A vůbec jsem mladíkům nezáviděl. Pupkatý majitel staršího Mercedesu jim, lidově řečeno, dával celkem pokouřit.

Na první pohled je vše v pořádku. Loga pivovarů na štítech restaurací, i v regálech večerek se dá určitě vybrat. Brzy však zjistíme, že spíš jaksi chybí lidé, kteří by to pivo pili. Čas od času si dá někdo jedno a jde si po svých. Bosí bezdomovci na vás v Tiraně pokřikují do jednoho úplně střízliví. V pátek v noci křižujete městem, a nemůžete uvěřit, že za dvě hodiny nepotkáte nikoho, kdo by ji měl jak z praku. Noční brněnské ulice jsou oproti tomu hotovou apokalypsou.

Začínáme rozumět až díky jednomu stydlivému číšníkovi, jemuž sotva stačil zaschnout inkoust na výučním listu. Zatímco rundy pálenky nám nosí se spikleneckým úsměvem, s objednávkou šestého piva se ve svém profesním životě evidentně ještě nesetkal. I tak může vypadat kulturní šok. Pivo jim zkrátka nic neříká.

Na terase jednoho rodinného penzionu přece jen narazíte na několik stolů, jejichž osazenstvo v televizi sleduje fotbal a celý večer u toho pije pivo. Nakonec ale zjistíte, že jde o partičku taliánů, která zde užívá prázdnin. Nepřekvapilo nás to.

Čest svému národu na poslední chvíli zachraňuje mladý právník hovořící pěti jazyky, jehož babička celý podnik provozuje. Dává si šláftruňk a rád se pochlubí, že jestli něco miluje kromě žen, tak je to české pivo. Prý u nás už jednou byl. Málem spadneme pod stůl, když se zeptá, jestli známe Starobrno.