Jediné, co nám dnes policie poskytuje, je pomoc a ochrana. Skoro jsme zapomněli na příkladnou starostlivost, kterou zahrnovala své občany SNB. Socialistická policie byla přísným otcem i úzkostlivou matkou v jednom. Zajímala se o to, co jíte, s kým spíte i o to jestli muzika, kterou posloucháte, nepovede k škodlivému životu. Stejně jako vaše maminka SNB věděla, co je pro vás nejlepší a zároveň to uměla s otcovskou svědomitostí prosadit.

Na titulní fotce rekonstrukce zátiší v kempu, DDR Museum Zeitreise Radebeul, zdroj: http://commons.wikimedia.org

Ondřej Daniel se zahloubal do hlášení starostlivých taťuldů v uniformách, kteří s hrůzou v očích pozorovali zdivočelé návštěvníky tehdejší Velké ceny Československa na brněnském okruhu. Východní Němci mávají v centru města válečnými vlajkami, močí uprostřed stanového městečka a urážejí stejnokroje příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Celý článek vyšel v časopisu Tvar, redakce Priglu vybírá z Ondřejova textu pasáže, které jsou nejblíže našemu srdci:

„Nepatřím mezi velké obdivovatele motosportu a byť jsem vstupenku na jeden z těchto závodů dostal tuším ve druhé nebo třetí třídě základní školy jako odměnu za vzorný sběr papíru a o nezřízenostech „dederáků“ mi vyprávěla má tehdy v Brně žijící babička tak barvitě, že mi její apokalyptické obrazy vytanuly na mysl, když jsem se probíral materiály k tomuto článku, nemám k tématu žádný osobní vztah.

Babička mě tehdy, ve snaze dostat mě na správnou životní cestu, zásobovala děsivými historkami o „dederonech“. Její zprávy o deviantním chování východních Němců na Velké ceně pro mě v útlém věku byly podobně mrazivě přitažlivé jako například první díl trilogie Šílený Max, který jsem viděl poprvé ve zhruba stejné době.

Na cestě do NDR, zdroj: http://pohranicnik.blogspot.cz

V Brně byl vytvořen štáb, který zasedal jednou denně a soustředil informace o kontaktech mezi občany NDR a občany dalších států, včetně zemí Západu i ČSSR, sledoval výskyt „závadných tiskovin, letáků a nápisů“ a „verbální projevy ze strany přítomných osob směřující k hanobení socialistického zřízení.“

Provinění turistů z NDR zpravodajci svědomitě sbírali, aby je mohli poslat svým východoněmeckým kolegům. Ve zprávě doslova uvádějí: „Na základě požadavku pracovníků MfS NDR zasíláme pro jejich další využití získané poznatky.“ Informace o „podnapilých řidičích“ Wartburgů a Trabantů, ale velmi často i motorek MZ jsou ve zprávě opravdu velmi podrobné. S ohledem na uvedení plné adresy by bylo s trochou nadsázky možné rekonstruovat geografii alkoholismu v bývalé NDR.

Bez zajímavosti není ani fakt, že řada pozitivních kontrol na alkohol proběhla dopoledne. Tak se například stalo, že „SPAHNGENBERG Jena Joachim, nar. 11.1.1963, bytem Schlema, Karl-Marx Str. 34, číslo osob. průkazu R1500248, řídil dne 22 8.1987 v 10.30 v Brně po ul. Olomoucké mot. vozidlo MZ 250 zelené barvy TB 47-35 (DDR) pod vlivem alkoholu. Jmenovaný se přiznal, že vypil 8 piv a 4 dcl. vodky. Případ byl vyřešen blokovou pokutou 500.-Kčs.“ Pozoruhodná je i dobová relativní benevolence československých policistů v kontrastu s drakonickými tresty za minimum alkoholu v krvi řidiče v současnosti.

V souvislosti s podnapilostí došlo v několika případech ke „zkrácení pobytu“ východoněmeckých mototuristů na území ČSSR. „Zkrácení pobytu“ znamenalo povinnost většinou vždy k určité hodině následujícího dne opustit území ČSSR konkrétním hraničním přechodem (nejčastěji přes hraniční přechod Cínovec). Vezmeme-li v úvahu nutnost vystřízlivět a vzdálenost Brna od Cínovce, pak povinnost opustit teritorium ČSSR do cca 18-28 hodin po události byla v pravděpodobné těžké kocovině dotyčných nelidsky krutá.

Za co si ale občané NDR nejčastěji „zkrácení pobytu“ vysloužili? Někteří „v podnapilém stavu tropili výtržnost v kempu u Ostrovačic“, další „močil v kempu mezi stanujícími“ a jeden dokonce „byl v kempu kontrolován příslušníky SNB ve stejnokroji při močení“. Jiný turista z NDR „urážel příslušníky SNB ve stejnokroji“ a další v opilosti trousil „hanlivé výroky na Komunistickou stranu Československa a čsl. státní zřízení.“

Jeden vykuk z NDR „prodával ve větším množství plakáty, motoristické boty a přilby bez povolení“. Tři nenechavci pak „rozřízli stan a z toho odcizili dvoje dámské plavky zv. bikiny, výrobek NSR a dva spací pytle.“ Spací pytle jim pravděpodobně posloužily k přečkání noci, k čemu ale těmto východoněmeckým chmatákům byly dámské plavky zv. bikiny zůstává otázkou.

Následující enigmatický příběh o ztrátě dokladů východoněmeckým naháčem připomíná ale spíše podařenou pitku těch jeho krajanů, kteří se dopoledne „přivedli do podnapilého stavu a váleli se po chodníku v místě zv. Rakovec na Brněnské přehradě.“: „Dne 3.8.1987 v nočních hodinách oznámila vrátná KLUSALOVÁ, že v atriu Výzkumného ústavu klinické a experiment. onkologie Brno-Žlutý kopec se pohyboval nahý muž. Dne 4.8.1987 byl před branou vjezdu do nemocnice nalezen osobní průkaz občana NDR.“

… V jednom případě tyto kontakty souvisely s dovozem „LP s nahrávkami zahraničních beatových skupin a časopisů závadového charakteru“ a v jednom i o podezření ze špionáže.

Dovádějící občanky NDR, zdroj: http://ostblog.blog.de

Zpravodajská svodka také přináší informace o občankách NDR cestujících na dovolenou do MLR autostopem s kamiony registrovanými v NSR a řízenými řidiči tureckého původu kontrolovanými na dálnici D1 u Velké Bíteše. V centru Brna pak okolo deváté hodiny ranní proběhla kontrola vozidla řízeného iráckým studentem VUT Brno, v němž se nacházely dvě občanky NDR: „v jednom z nočních podniků se seznámily s uvedeným cizincem, který je hostil a měl v úmyslu je nechat přenocovat na VŠ koleji pro zahraniční studenty.“ Občanky NDR byly dále zjištěny jako spolujezdkyně ve vozidlech se švýcarskou a britskou poznávací značkou. Náklonnost žen socialistického tábora k občanům „kapitalistických států“ se ale neomezovala na východní Němky. Sekretářka Velké ceny Československa byla přistižena s argentinským žurnalistou. Spolu se „pohybovali v Brně po nočních podnicích.“