„Když skočí nahoru třeba zlato nebo dolar, tak to je burza,“ vysvětluje jeden z principů globálního kapitalismu pan D ve sběrně na Dačického. Finanční pohyby londýnské City musí respektovat i páreček bezdomovců, který během našeho rozhovoru studoval vyvěšený ceník. „Drahé kovy šly za poslední roky dolů,“ překvapuje šéf provozovny.

Ghetto táhnoucí se podél trasy Čtyřky je prošpikované sběrnami kovů. Zajímalo nás, jaké jsou taktiky přežití v tak konkurenčním prostředí. „Firma buď prosperuje nebo neprosperuje,“ poodhaluje tajemství pan D. „Samozřejmě tady funguje konkurenční boj, ať už cenami…“ nenápadně se odmlčuje plaše působící správce.

Skladba dodavatelů kovového odpadu je různá. „Někdy přijede borec v mercedesu a na občance má adresu Husova 5. Za popelnice neplatí a přitom dělá bordel,“ zamýšlí se pan D. Nepochybujeme o tom, že má tvrdý chlebíček. Podle svých slov se musí o cenách handrkovat den co den. Na otázku, jestli má pod okýnkem schovanou pistoli, odpovídá pohotově a s úsměvem: „To se neříká.“

Některé sběrny mají pevnou otvírací dobu, jinde je otevřeno prakticky non-stop. Když máte zajímavý náklad, je možné zabouchat na vrata i v noci. Třeba tady na Dukelské. Na Cejlu vám zase při výkupu dostatečného množství surovin dají pivo zdarma.

„Původně jsem měl mít volno, ale šéf pro mě dojel až na ubytovnu a tak tady pracuju nuceně,“ začíná neformální rozhovor připitý mladík K ve sběrně na Hvězdové. „Ale já vím, co mám dělat,“ ujišťuje korpulentní návštěvnici, která se mezi nás nachomítla. „Jak já to dělám?“ reaguje řečnicky na naši žádost popsat svůj běžný pracovní den a pokračuje: „Tak samozřejmě taky něco vypiju, já se nestydím.“ Hned ale dodává: „Myslím, že ve svých rokách (25) piju docela dost, až mě to někdy sere.“

Navzdory rušnému společenskému životu, jejž si pan K užívá v boudě u vchodu s pokrývačem střech a jeho kámošem, je šéf spokojen. „Chlastám i tvrdej, ale věřím si. Když udělám po týdnu inventuru, všechno mi sedí,“ tvrdí K.

Pro představu, jak rychle se suroviny ve sběrně hromadí, poslouží tato fotografie. Pořídili jsme ji den po vyvezení dvora. „Někdy to jde i rychleji, za jeden den koupím třeba šestnáct tun. Představ si, to je šestnáct tisíc kilo,“ říká pan K. „Pište o tom, jak se pije v práci!“ dostáváme na odchodu radu od jeho ožralýho kámoše.

foto: Vendys