Recenzování hospod je prastarej a posvátnej žánr. Již naši předkové před jeskyní si nedovolili ani hlasitěji vydechnout, když šaman hodnotil kuchyni, atmosféru a podávané nápoje u ohně sousedního kmene. V recenzích priglu se hodláme pohybovat v první hospodské linii a přinášet informace a doporučení z městské periferie, kde budem navštěvovat ty nejvyhlášenější a nejzakouřenější špeluňky, putyky a knajpy.

Výpadovka na Svitavy odstřihla spolu s královopolskou strojírnou i malej kousek obytné části. V tomto shluku domů z jedné strany blokovaným zmíněnou fabrikou a z dalších několika systémem silnic a křižovatkou se nachází hospoda U šílenců. Pro první recenzi hospody na prigl jsme nemohli jít jinam.

Hospoda s dvacetiletou historii má za sebou několik období, kdy se v ní prostřídali dělníci, plešky i trampové. Trampové až z Rosic se sem jezdívali ožrat. Po kalbě zalehli na zem a ráno pokračovali v pití. To se v hospodě ještě vařilo a experimentovalo s názvem U Schillerů, spolu s kuchyní pak skončil i měšťanský název a přešlo se na názornější U šílenců.

„Seš z Brna? Proč se teda chováš jako vůl?”

Solidní pivo, jukebox a levný panáky jsou hlavní devízou šílenců. Místní profesor Bednář toho ví hodně o Karlu Čapkovi a ze začátku naší konverzace mě chválil, že vím, kdo byli pátečníci. Pak se zeptal, jestli sem z Brna a když sem odpověděl že jo, nechápavě kroutil hlavou a podivoval se „Proč se teda chováš jako vůl?“ Jeho přednáška o Peroutkovi i o Frantovi Kocourkovi zůstala nedořečená.

Co U šílenců zaujme je mezigenerační pospolitost, třicátníci si solidně dávají pětky s chlapama dvakrát staršíma. O kulturu se stará (dle názoru místních) částečně šílená malířka, která portrétuje štamgasty a její díla zdobí celou stěnu hned vedle dveří. Obsluhuje paní z Ukrajiny a ukrajinští facheři sem taky chodí na večerní pivo. Obraz multikulturalismu sice není tak vymazlenej jak v předvolebních materiálech strany zelených, zato stojí na solidním základě.