Thajská kuchyně, japonská kuchyně, indická kuchyně, turecká kuchyně, italská kuchyně, francouzská kuchyně, lifestyle vegetariánství pro lepší zdraví, bio-dieta. To všechno dostává na prdel v jídelnách do padesáti korun. Tyhlety zařízení nepotřebujou vymakaný Pí Ár v časopisech o jídle, ve kterých se Češi jeví jako národ posedlý exotikou a gurmánstvím.

Pravidelný, každodenní stravování jakoby nikoho v médiích nezajímalo. Je příliš fádní pro brněnský foodblogery, příliš přízemní pro estéty konzumu, tvůrce kuchařek a gastro-průvodců. Smutnou zprávu o konci snad nejslavnější jídelny v Brně „Šenkyříková“ na šestém nástupišti tak přináší až Prigl.cz s pětidenním zpožděním.

Naštěstí šesté nástupiště nebylo jediným místem v Brně nabízejícím stravu pro nenáročné. Jídelny, přes okázalou ignoraci ze strany zainteresovaných médií, nabízejí pestrou žánrovou škálu. Každá jídelna má svou klientelu, které ochotně přizpůsobuje nabídku jídla i cenu.

Máj

V jídelně Máj na Divadelní je těžký se necítit jak v domově důchodců. Speciální nabídka žaludečních, diabetických a antisklerotických jídel má jasně ohraničenou cílovou skupinu. Na sklonku života si tady lidé mohou připomínat chuť dětsví známou ze školních jídelen. Máj úspěšně plní svoji sociální funkci, a i když senioři nevypadají jak z reklamy na léky proti prostatě, jídlo jim (nejspíš) chutná a družně si tu povídají.

Padesátikoruna v jídle se každopádně pozná. Písmenková polívka odráží um nedoceněných kuchařek závodních jídelen, bezvaječné těstoviny se dobře doplňují s masovo-olejovou chutí omáčky z konzervy. Vše je upraveno (převařeno) ke snadnému zpracování v ústech i v žaludku.

Jídelna na Vlhké.

Retro zdobivost této jídelny rámuje obědy mnoha brněnských pracujících. Už umístění v bývalém továrním areálu naznačuje, že apetit se přesunem od výroby ke službám nemění. Ani tady exotické kuchyni pšenka nekvete. Klobásky, šnicly a guláše jsou pravidelně připravovány v desítkách variant a dávají legitimitu jen jednomu druhu stravovacích návyků.

Na šestém nástupišti

Tady jedli ajznboňáci, přespolní pracanti i místní ochmelkové. Bohužel je od minulé soboty všemu konec. Silný kolorit pátého/šestého nástupiště to neohrozí, ten je přece jen více určován stánky s pivem a kolem nich zevlujícíma chlapama. Ale právě jim může teplý a levný „old fashion“ jídlo chybět nejvíc.