Můj kámoš z Milána si naplánoval výlet po východní Evropě. Holky, párty a před tím nějaká památka a dobrý jídlo. Tak jsem ho vzal do Občerstvení Havelková na Hlaváku. „Si tratta di Brno!“ zvolal už na nádraží a nepřestal to opakovat po celou dobu naší snídaně ve zmíněném bistru.

Čtvrt hodiny před otvíračkou, která je v sedm ráno, se tu už táhne menší fronta. Není divu, na speciality z dílny Helgy Havelkové se třesou podroušení strejdové, nezaměstnaní, těžce pracující, maminky s dětmi a navzdory nápisu Řeznictví na vitríně i vegani (do bramborového salátu nedávají majonézu, ale olej).

Žlutá limča za šest korun a teplá jídla jsou mixem zaručujícím spokojenost každého zákazníka. Personál za pultem je připraven se kdykoli pobavit s hosty o gramáži a ceně porce, nikdy to však nepřekročí hranici nezávazné ranní debaty.

Hlavním tahákem, kvůli kterému jsou lidé mířící na dvanáctihodinovou šichtu ochotni si přivstat, je denní nabídka poctivých polévek. Ona poctivost a rychlost je evidentně důležitější než jenom cena. V sedm ráno se tu šniclem nacpává i drobotina využívající šanci se pořádně najíst před plytkou závodkou ve školce.

Adidasy a řízek od Havelkové se zřetelně rýsuje jako budoucí cool styl generace, která konečně rozpozná dobrý fast food od amerických plagiátů.