I přes polovesnický charakter mají Řečkovice – z hlediska hospodského sortimentu – co nabídnout. Dávno zašly doby, kdy se obyvatelům brněnské periferie při pohledu na bowlingové dráhy v místní hlavní nalejvárně Vysočina dmula hruď hrdostí. Dnes na to jdou fikaněji, pivo se zmrzlinou, pivo ke kopírování klíčů a nyní kavárna s tak hóch nabídkou, že byste si s ní mohli troufnout i těsně pod Špilasem.

Student práv pročítající na baru u britského ležáku novou učebnici finančního práva, psycholog rozvádějící stav levice v ČR dvacet dva let po revoluci… To jsou obrázky velkoměstského charakteru Řečkovic. A to přesto, že ve Vysočině, kde startovali s dobrým pivem a slušnou obsluhou, už frčí maty a na hajzlech je špína, jak se na pořádnej sídlák sluší.

„Vídeň mě neinspirovala“ odmítá majitel Petr Jonáš tradiční brněnský vzor. „Paradox Brna je ten, že tady, když máš maringotku, ve které prodáváš pivo, tak tam máš denně plno, měsíc po otevření“ rozvádí dál a pokračuje: „Z Maliňáku mi sem nikdo nepojede, to je jasný, musím pracovat s místníma.“ A v Řečkovicích se to rojí. Mezi klienty patří dva vysokoškolští učitelé, lokální mládež – snažící se v centru o bakalářské tituly – bere místo za svý, na stěnách visí obrazy.

„Brno je hrozně skeptický město, to se nedá nic dělat.“ říká Jonáš organizující v srdci sídliště – v betonovým komplexu služeb – vernisáže a koncerty. „Ta nasranost z nás dělá hrozný maloměšťáky, přitom, když se smíříme s tím, že je to tady fakt jenom obydlená zatáčka, tak nám bude dobře“ komentuje Jonáš Brno. Souvislost mezi touto úvahou a kavárnou na periferii je snad jasná.