Na východ i západ od hlavního města se táhnou bloky megaskladů a lány polí rozprodávaných po třista metrech čtverečních na stavby duhových minidomečků, krajina zhruba stokrát depresivnější než suchem a pikem vypražená Jižní Morava.

“Tak jsme tady,” povídá na plácku mezi pistáciovým, okrovým a krvavě červeným domečkem realitní makléřka mladému páru. Kdyby se všichni tři chytili za ruce, tak přepaží celou vzdálenost od plotu k plotu. “Cena je 2,8 milionu, ale majitel je ochotný dát slevu při rychlém jednání,” zní hlas makléřky, zatímco minimálně v jednom domečku právě teď někdo za plastovým okýnkem nad jejich hlavami masturbuje, aby zahnal nejakutnější depresi. V tom krvavě červeném určitě. Pár si bere čas na rozmyšlenou, zda právě na tomto plácku doplní sousedství o chybějící chrpově modré Áčko s obytným podkrovím.

Vlastně tady není co doplňovat. Umístění domů ani jejich orientace nedává žádný smysl. Každý prostě urval svých 15×15 metrů pole a ten zaplnil stavebnicí z katalogu. “Měli to tak na webu” vysvětluje čerstvě ohypotékovaný sales manažer svým chudým přátelům rozesazeným na plastových židličkách, proč jediný výhled přes prosklenou stěnu obýváku sestává ze sousedova auta a kontejnerů tříděného odpadu.

Lidé vyhlížející siestu pod altánky ve stylu hornbachovského klasicismu vedou dodavatelské firmy pevnou rukou a ostřížím zrakem hlídají, aby se jejich sen o bydlení proměnil v realitu přesně podle katalogu: od jakoby žulových doplňků na fasádě až po roztomilý kačírek na příjezdové cestě. To, že domek vypadá ve finále přesně tak imbecilně jako na 3D renderu, dodává domkářům jistotu, že s nima v životě nikdo nevyjebal.

Rozdíl mezi řadovkou a volně stojícím domem spočívá v tom, že “volně stojícímu” nechali metr místa od fasády, aby novopečení majitelé mohli projít kolem dokola a natáhnout na plot zelenou síťovinu “proti čumilům.” I tak se občas přes “francouzská okna” kuchyní setkají smutné oči sousedů: “Zašukáme?” Nevěra je tady stejně nevyhnutelná jako přihodit k nákupu na pásu tyčinku vystavenou u kasy.

Původní myšlenka satelitů byla “bydlet blízko městu i přírodě zároveň.” Na Praze-Východ/Západ ani jedna strana téhle marketingové rovnice nikdy neplatila. Když se spočítají zácpy na výpadovkách z centra, ve kterejch uvízlý kancelářský krysy z Ďáblic nadávají na kancelářský krysy ze Zdib, proč “kurva nejezdí vlakem”, dělá čas dojíždění tam a zpět dvě hoďky easy. Stejně pofidérní to má s blízkostí i příroda – reprezentovaná nejčastěji bagrama navezeným valem zeminy zakrývajícím bezprostřední výhled na štěrkový lom či chemičku a pomalu obrůstající náletovými travinami a křovinami.

Přesto je z jakéhosi důvodu “blízkost dálnice” či alespoň “rychlostní komunikace” ten nejsilnější feromon pro dvoukariérní páry hledající “bydlení za městem.” Stejně jako je turista před Niagarskými vodopády unesen majestátem přirody, ve kterém se pokojně rozpouští jeho malicherné strachy a úzkosti, tak i neutuchající šumění dálnice připomene hypotékou zatíženému mužíčkovi, že je součástí něčeho většího. I poté, co zahradní gril středního korporátního kádru definitivně vychladne, budou za protihlukovou stěnou kamiony rozvážet zboží dál. Koloběh objednávek a protiplnění smrtí accounta nekončí, nýbrž jím do SAPu nadatlované fakturační údaje zůstanou navěky součástí jedné digitální řeky života.

Každopádně myšlenky na smrt do biotopu prakticky vzdělaných mužů s kouty a žen s mikády, jejichž vzdělání není důležité, protože se starají o děti, nepatří. Je třeba se udržet v chodu během splácení hypotéky. Pročež je hlavním motivem všech satelitů mrtvolné ticho – o víkendech podbarvené hlukem domácích spotřebičů. Když však sekačky a tepovače na chvíli dozní, mohou pozornější uši z dáli zaslechnout šustění rozvodových papírů. V Odolené Vodě mají obří podatelnu hned na náměstí.

Pokud se manželé dohodnou na finančním vyrovnání, je rozvodové řízení docela rychlé a prodej domečku takřka okamžitý. Mrtvý vztah poslouží stejně jako mrtvola zvířete těm žijícím. Tisíce párů během své pracovní doby zuřivě refrešují, jestli moře nevyplavilo na břeh realitního trhu novou mrtvolu, aby se k ní dostali jako první. V okolí Prahy může mít inzerát “Na prodej” pouze tyto tři významy: rozvod bezdětných, rozvod s dětmi, rozchod před svatbou. Rozvedení jsou i realiťáci, pro něž bylo zbavení se ex-hnízdečka lásky prvním úspěšným byznysem kariéry.

Vlastnictví domečku na hypotéku a autíčka na splátky symbolicky posouvá příslušníky nižší třídy do té střední. A právě tady na rozhraní dvou sociálních tektonických desek jsou vztahy drceny nejtvrději. Zatímco v pronajatým panelákovým bytě si pár s kešem hlavu nedělal, v duhovým pididomečku sleduje každej měsíc, jak se jim na účtě ukládá velký hovno. Vůli společně splácet oslabuje i nevyhnutelný vědomí, že celá tahle hra na společenskej skok vzhůru je fejk.

Stejně jako před domem zaparkovaná Fiesta za třista tyček napodobuje čelní maskou a zbytečným chromováním Aston Martin za tří míče, mají dva dřevěné sloupky z Hornbachu podpírající obytné podkroví asociovat pompézní verandu jižanské haciendy a z pytlíku metodicky vysypávaná drcená kůra kolem tří tújí zase zámeckou zahradu. Úplně přesvědčivé to není. Tak jako vždy ale našim čtenářům připomínáme: každej hňup má právo na štěstí.