Nonstopáčská atmosféra v Brně přitvrdila. Řádově. Prostor na rohu Dvořákovy a Sukovy, kde sídlil snad nejslavnější brněnskej nonstop “Modrý nonstop”, byl před časem vykastrovanej plazmama a hygienou a tak klientela ze sorty Nothing-to-lose odtáhla do míň vycizelovaných vod.

Ale ne daleko, starej nábytek z Modráče se přesunul hned do vedlejšího domu. Podle barvy lavic se mu (s kreativitou vlastní lidem s malým pivem ve čtyři ráno) začlo říkat Hnědej nonstop, toto jméno pozděj dostalo zvláštní rasistickou příchuť, když se do nonstopu začali stahovat Romáci. Ti ovšem nejsou nejpodstatnější, tvoří jen placák v mozaice tvořené hráčema na matech, dýlerama a spotřebitelama pervitinu, lidma, co se chcou přes víkend rozšoupnout a zkrachovalcema všeho druhu.

Hnědý nonstop plní svou nepopiratelnou veřejnou funkci. Lidi z centra Brna a přilehlého okolí vědí, že si sem mohou kdykoli “odskočit”, čili v klidu se nastřelit na zdejším hajzlu a to i z drog, který si sami přinesli. Když zůstanou na hajzlu ležet, barman zavolá záchranku.

Záchod Hnědýho samozřejmě slouží i pro další běžné obchodní styky. Zatímco nudná brněnská rodinka už v sobotu dopo parkuje svou červenou hyundai před Olympií, na zápraží Hnědýho parkuje prositutka s kunčoftem, který galantně vyzvedává na baru klíč od hajzlu.

Bar Hnědýho je spolehlivější a k zákazníkům vstřícnější než recepce průměrnýho českýho hotelu. Když si chcete frknout piko rovnou z desky u výčepu, pinglice ochotně na chvíli odkloní průmyslovou kameru. Stačí být trošku asertivní.

Cesta tragédů

„Zkurvi se mladej, zkurvi se, dokuď je čas,“ vypráví reklamní scénárista studentovi posledního ročníku kreativního oboru, který se už nechce doprošovat o zalepení nájmu fotra a touží urvat nějakou pracovní příležitost.

Proud nekončících keců čtyřicetileté reklamní mrdky s vizáží člena Plastiků „Já se zkurvil, já mám prachy, vidíš, sem se rozhodnul, mrdám často, vidíš?“ utíná až příchod mládežníků v šusťákovkách s viditelně vycukanejma pohybama, na který se reklamkář rozeřve s dotazem: „Borci, máte piko?“

Už modrej nonstop vždycky pohlcoval snaživý a prostý brněnský duše. Kombinace nevelkýho talentu, uměleckýma školama vyhoněných ambicí a levnýho piva dělala paseku v hlavách nejen studentům blízký JAMU. Nabídka „vydělat prachy“ se po několika letech ožralosti a kocovin jeví mnohem reálnější než jakýkoli umčo, který navíc provozujou většinou namyšlení kreténi, oproti kterým se i reklamní mrdky můžou jevit jako docela přijatelný excentrici.

Přesun do Hnědýho nonstopu dal vyprávění těchto zkrachovalců potřebný koule. Potichu přeříkavaný historky o ukradeným scénaři k silvestrovský zábavě pro rok 1986, jaký se daly v Modrým vyslechnout v poklidu dřevěnýho boxu, přitahujou v Hnědým mnohem širší publikum.

Tavicí kotel nad Maliňákem

Hnědej je tavicí kotel, kterej jinde v Brně nenajdete. Když se v něm potkají dva starší gádžové, jeden mladší gádžo, dva mladší Romáci a jedna studentka režie, rozehrávají se neslýchaný orgie mluvenýho slova. Romák se snaží zaujmout svým respektem k Rytmusovi a disrespektem k Gypsymu.cz, bílý student sociologie se zase snaží zaujmout tím, že předstírá, že ho toto téma profesně zajímá.

Kecy o demokratický český hospodě, kde si jako rovný s rovným vykládá primář a zedník jsou a byly zasraná lež. Ovšem jestli se tomuhle ideálu někdy něco blížilo, tak nikoli hospoda s diplomem za opečovaný trubky ale brněnskej nonstop s hnusným pivem, šmelenou kořalkou a v kuchyni vařenejma drogama. Akorát toho primáře tady nepotkáte, ani zedníky, v Hnědým se zájemně mísí akorát studenti, Romáci, umělci z reklamek, dýleři, brigoši, nezaměstnaní,  drobní kriminálníci a freelance násilníci.

Každej má svý hovna, který se daj na fofrpísku probírat od večera až do dopoledne. Výhodou chemikálií je, že den nemusí skončit kolem šesté ráno. V hnědým proto narazíte na zábavu v jakoukoli denní dobu.

Nákup matra

Obchodování v podobným prostředí občas vyžaduje kreativitu a výřečnost. Kupovat si piko v Hnědým, není jak zajít na brunch do nedaleké kavárny Podnebí – i když obojí dodává tělu potřebnou energii. Jako ve všech případech, když od sebe dvě lidský bytosti něco potřebují, nastávají konflikty většinou až po ukončení samotného obchodu:

„Ty zmrde, dej mi ještě dvě kila, za to že sem ti sehnal kvalitu, za ty prachy bys koupil jinak úplný hovno.“
„Nic ti nedám“
„Chceš do držky? Ti rozbiju hubu, že se posereš, čůráku.“
„Nerozbiješ mi nic, můj fotr je soudce, jestli chceš mít problémy tak si něco zkus.“ (toto je lež jako věž, ale otáčí celou situaci ve prospěch středostavovského nákupčího)
„Jak se menuje?“
„Doušek“
„Toho znám, ty vole, soudil bratrance.“
„Neznáš, řeší finanční podvody, ty i tvůj bratranec tak maximálně kradete auta.“
„Tak aspoň kilečko mi nedááš?“
„Ne.“

Přestože o kvalitě zboží v Brně se říká leccos, zdejší dýloši mají určitou profesionální čest a kdo jim zaplatí, dostane materiál s povzbudivým účinkem – přestože euronormy a příbalový letáky se složením a návodem na použití zatím nedávaj, stejně jako je zbytečný se ptát po bio variantě.

Přátelství v nonstopu

V Hnědým se blbě provozuje alko-multikulti, kdy si každej ve svý raušový ohrádce jede svoje a s nikým se nevybavuje, prostor je moc těsnej a stoly moc blízko. Pláč u písně Přítel od Nohavicy si tak nevychutnáte v intimitě s nejbližším kamarádem z dětství, protože okolí moc dobře uvidí, kdo tu sračku do jukeboxu hodil.

Opileckýmu ujišťování  „Mám tě rád, seš nejlepší kamarád“, který si dopřávaj tvůrci brněnský mutace televizního Dobrýho rána s ČT ale obstojí i tady. Citlivý duše televizních tvůrců dokážou být ožralý bez ohledu na to, co se kolem nich děje.

Hnědej nonstop nemá v současným Brně konkurenci. Každý by ho měl alespoň jednou za život navštívit, at už potřebuje piko nebo odpověď na existenciální lidskou otázku, kterou při vstupu každého nového hosta tlumočí teenage štamgast v péřovce: “Co je, borci?!”