Člověk by si mohl myslet, že v hektickém centru velkoměsta se flákají jenom turisti a bezdomovci. Jenže vysoko nad nimi kraluje skupina ze všech nejzmršilejší. Osazenstvo barbershopů. Stará dobrá kadeřnictví se sluncem vyšusovanejma plakátama devadesátkovejch modelů mizí a místo nich rostou výkladní skříně ležérnosti, které buší kolemjdoucí přes nos kolínskou a přes uši Wiz Khalifou. Jejich čekárny a přilehlé chodníky plní zaměstnanci spřátelených barbershopů a všichni svým společným posedáváním a postáváním určují směr současné mužnosti.

Nabízí se otázka, co může nabídnout stylově pokérovanej borec s patkou oproti depresivní mamče s mikádem nebo učnici, na jejímž grifu se ještě nezačalo podepisovat piko? Nejsou to jen změkčující olejíčky na vousy, vůně lecjakýho sajrajtu a artistické opalování chloupků na uších. Muž 21. století chce jít pořád dál. Za svoje peníze vyžaduje nejen stříhání a holení, ale především možnost opájet se vlastní vyjímečností. Což ve společnosti pěti učitelek ze základky vysoušejících si květáky zkrátka nešlo. Chlápci s kérkama, kteří přičinlivě zametají chomáče vlasů za družného švitoření, spolehlivě rozptýlí pochybnosti o vlastní mužnosti každýho paka z korporátní účtárny.

Z vesnickýho panice pražským gentlemanem

Venkovský předsudek, že pravá krása se nachází uvnitř a není potřeba hárem honit vodu, uchoval poctivost nejednomu mladíkovi až do hluboké adolescence. Výzva pozořického faráře “před svatbou ne” se mění na nevyhnutelnost, když máte na hlavě hrnec od šumické kadeřnice a oblečení z rousínovského Domu módy. Ani velkobrněnské variace účesů ze seriálu Beverly Hills 90210 z rukou frekventatek učiliště Charbulova radostné hýření s holkama na zmrzce jednomu nepřinesou.

Dnešní muž ale nežije v minulosti. Odhazuje maloměstské představy o krásném nitru hluboko schovaném v šusťákovém kompletu a sebevědomě usedá do masivních křesel barbershopů, aby se svěřil do péče postindustrálních proroků looku vhodného na instáč.

Ani rachitická ramena, bříško a v depresi tlačený vozík nedělní Ikeou nejsou překážkou té nejvybranější péči o řídnoucí vlas a po větším objemu volající vous.

Kultura posiloven a převlíkáren

I když propagační materiály košatě mluví o “posezení v kožených sedačkách za vůně dřeva a kolínské” a dveřích, které jsou “hranicí mezi 21. stoletím a První republikou”, cenama to tady připomíná maloměstskej bordel. Za sedm stovek dostanete “klasiku”, před akcí vám nabídnou chlast a v materiálech podniku vás vytrvale oslovujou jako “gentlemana”.

Před usednutím k mistrovi vám dodají kuráž chlapsky pevným sevřením ruky, protože až tady s váma skončí, stanete se pravým mužem. Tykačka, lehké konverzační pošťuchování first-timerů střídané s vážným pokyvováním hlavy, když přijde řeč na ceny nemovitostí, toť rituál znovuobjevování maskulinity nikoli neznámý z převlékáren sportovních hal, kde se kancelářští šášové mění navlečením štulpen na muže-lovce.

Genderové patálie pokérovaných bros

Není ovšem lehké udržet polohu super macha, když vaše pracovní povinnosti v barberu spočívají ve správě rezervačního systému, usměvavém vítání hostů na recepci, rovnání pěšinek a švitoření s klientama o tom, jaká byla dovča v Tunisku. Fotrovi na vesnici se těžko vysvětluje, že jste v Praze vzorem mužství, když to nejchlapštější na vaší práci je broušení nůžek a vynášení pytlů s vlasama.

Jediný, čím se dá protlačit machismus do barbeřiny, jsou tak štiplavé vůně a především štiplavé poznámky na téma UFC, BMW a SRO vkládané se sameckou dikcí mezi řeči o vztazích na pracovišti i mimo něj.

Zlínskej Hustle vs. Pako z Čebína

Představa, že jsme součástí čehosi globálního a že v kožené sedačce konečně žijeme svůj taliánsko-americký sen, se nalomí, když hipsterský zákazník i mužný barber v centru Prahy zjistí, že spolu chodili na základku ve Zlíně. V okamžiku zahazují velkoměstskou přetvářku a začnou láskyplně probírat, jak Školní ulice vzkvétá, a že by se oba nejradši vrátili, kdyby to tam o víkendu víc žilo. A ano, nájmy v Praze jsou strašný.

S pohybem směrem na východ se sopranovský feeling ještě více vzdaluje. “Máňo tyvole, tam někdo je!” vítá venkovský hlahol jediného návštěvníka brněnského barbershopu. Životem nepěkně vláčená mladá tlusťoška, která místo postávání na recepci mlsala palačinku v kumbálu, vybíhá a neúspěšně rozjíždí rezervační systém. “Máme plno,” fejkuje na klienta, “a neřikej mi tyvole, ty vole,” kázní ještě barbera-jelimánka z Čebína utírajíc si přitom nutelu z ksichtu.

Lumberdiverzita

Pocit, že všechny barbershopy jsou ta samá pičovina, je “so 2015”. Na přetíženým trhu s péčí o naondoluvanou mužnost se dnes objevují podniky s novými neotřelými koncepty a specifickými filosofiemi.
“U nás je to spíš streetový,” vysvětluje profík z Rakovnicka.
“Takže sem nechodí manažeři?”
“Chodí.”

Pokud Rakovničák zrovna nepečuje o vousy dobře nasycenýho pražáka a nevytváří o tomto svém životním poslání stories na Instagram, dává si pětky s jinými vousáči, kteří zrovna měli cestu kolem, a zastavili se “do bárbru” na pořádnej kus řeči.

Chlapství ale ocaď pocaď. Navdory plaketě Harley Davidson na zdi a koňským dávkám energy drinků v ledničce, ještě žádnej barber shop nevyvedl z míry ani toho nejubitějšího korporátního kádra. Vždyť právě on je cílovka, které je potřeba vyjít vstříc. A tak barbry nabízí gentlemanům od kopírek a přepážek on-line soutěže o slevové kupóny a slosování o láhve kvalitního alkoholu a francouzské kolínské. U toho můžou s požitkem studovat letáček, jakej kripl se jim bude věnovat, pokud si připlatí:

Stylist 1 300,- Kč
Top Stylist 1450,- Kč
Style Director 1650,- Kč
Senior Style Director 1750,- Kč
Artistic director 1850,- Kč

A Junior account manager hnedka ví, kde je jeho místo.