Pustit se do těchto vod nebylo lehký. Nové vybraně žeroucí Brno si na Veveří zřídilo baštu: Cattani, Franz a Kupé. Nemluvím o baště náhodou, tohle území je předmětem zájmu i žrádlologů z mutací celostátních periodik.

Podle nich jsou i dvě deci vína za 35 korun hodný pozornosti studentů fildy (přitom se dá na Konečňáku koupit celej litr ani ne za pade) a kombinace stromu, dítěte a domu viděná ze zahrádky hospody podle jednoho foodblogera motivuje filosofy k zamyšlení nad pořekadlem „zasaď strom, postav dům, zploď syna“. No tak dobře, vím, že nic nevím, ale nechlubím se tím.

Slovník, který se u foodkritik používá, je velmi důležitý. To, že se na profichálera obsluha křivě podívá, může být označeno například za „skandální.” Pro nás bývá problematický už samotný vstup do takového prostředí. Na zjevnou kocovinu a zápach totiž nemusí obsluha reagovat pozitivně. Úvodní věta našeho fotografa, rodilého Adamováka: „Už jsem dneska měl smažák“ solidní recenzi ještě více komplikuje.

Začínáme v Cattanim, je úplně prázdno. Kvůli našemu pivu tady musí narážet bečku, o půl sedmé! To je skandální!

Jídlo charakterizuje Mirek Brno jako „mastný a slaný“, navíc je problém při objednávání, protože nevim, jak se vyslovuje Gnocchi, „noči?“. Používám česky noky, ale přestože se dívám na Pelíšky každý Vánoce, nevím, jestli jde o to samý. Hospoda se postupně zaplňuje, krom cizinců mluví všichni hrozně potichu. „Máš mastnou hubu“ upozorňuje mě ještě fotograf Míra Brno.

Pak chcem jít do Emotion, ale usměvavý kolemjdoucí gay nás informuje, že to tam krachuje, tak nechceme ztrácet čas. V bistru Franz prý nosí jídla na studených talířích, takže máme strach si něco dávat. Podle foodblogera z celostátního média je tady obsluha roztomile amatérská. Bílá košile působí dost profesionálně a roztomilost u pingla? To je oříšek, který nerozlousknu. Píárista s prasečíma očkama si vedle nás dává nejdražší menu a jen se třepe. Pak jsou tady ještě milenci a ajťák.

Dál pokračujeme na závěrečnou do Kupé. Díky křeslům se cítím jak u dědy v obyváku. Jídlo, který mají ve východní Africe na naše za pět korun, tady mají za kilo. Ale prý chutná autenticky, aspoň podle názoru jednoho člena redakce, který díky této stravě přežil občanskou válku v jižním Sudánu. Po vzoru kolegů z Vagus.cz – a vzhledem k množství pozřenýho jídla – oceníme ještě záchody. Pak si jdem koupit čepovaný víno. Je to levnější a roztomile alkoholický.